Možná si pomyslíte, zda to není staromilství, ono stálé připomínání historických výročí světců, umělců a politiků. Ano, 20. ledna uplyne 400 let od úmrtí českého krále a císaře Rudolfa II. a 16. července to bude 460 let od jeho zrození ve Vídni.

Jako desetiletý se s celým doprovodem pod vedením hofmistra Dietrichsteina odebral na studia do Madridu na dvůr Filipa II. V roce 1572 se stal králem uherským, 1575 králem českým, za měsíc poté římským, a tak dosáhl i mety císařské. Lze právem v našich končinách očekávat obrannou reakci: Habsburk vychovaný ve Španělsku, v tomto koutě temného středověku ještě temnějšího baroka! Co dobrého si mohl odtamtud přinést a čeho se vlastně můžeme nadát od toho potrhlého přítele alchymistů?

Španělsko jeho doby prožívalo nejslavnější éru své historie. Nazývají ji „zlatým stoletím“. Nejen že bylo velmocí, ale bylo zemí s 31 univerzitami. Je to doba rozkvětu španělské literatury a umění. Calderon, Lope de Vega, Cervantes, Tizian, Velásquez, Terezie z Avily, Jan od Kříže. Universita v Salamance pozvedá hlas na obranu lidské důstojnosti a práv. Francisco de Vittoria vyslovuje jako první základní právo člověka na svobodu. Žádný člověk se nerodí jako otrok, říká na obranu amerických indiánů.