Vážený pane Klímo, mohu-li přidat, milý příteli,

úvodem přijměte upřímný pozdrav a přání všeho dobrého! Rád bych Vám poděkoval za Vaši statečnost, za Vaši odvahu, trpělivost a osobní nasazení, s nímž vedete diskusi s vedením Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, resp. s panem děkanem Pullmannem. Pozorně sleduji jak Vaše projevy na internetu, tak i následné diskuse, které ukazují na závažné problémy současného vývoje v naší společnosti; v politické sféře i v akademické obci.

Především bych Vám chtěl poděkovat, že poukazujete na závažná metodologická pochybení, která zasahují velkou část humanitních oborů, což považuji za naprosto zásadní, neboť téměř dvě generace našich spoluobčanů nemají s totalitním režimem vlastní zkušenost. Znají jej jen ze vzpomínek svých rodičů, prarodičů a známých ze starších generací.

Jistěže předěl způsobený Pražským jarem a následné odhalení brutální a bezohledné síly Sovětského svazu a jeho satelitů nebylo možné plně reflektovat v čase normalizace. Postmoderna se svým nadekretovaným relativismem však způsobuje – ruku v ruce s masově praktikovaným hédonismem – spánek kritického myšlení, ničí zájem o hledání pravdy a vede ke ztrátě hodnot, na nichž byla a je vybudována Západní civilizace.