Milí diecézáni, spolubratři biskupové, kněží, jáhni, řeholnice a řeholníci, sestry a bratři, drazí přátelé, především však vy nemocní, nejen coronavirem (čínskou chřipkou), ale i vy, ohrožení nakažením v domácí, či celkové karanténě. Zdravím vás jako jeden z vás s přáním Kristova pokoje, který přináší smír, útěchu a odvahu.

Vícekrát jsem se v těchto dnech vyjadřoval v různých rovinách a médiích k dané situaci, kterou považuji za těžkou zkoušku, kterou na nás sesílá milosrdný Bůh, ke kterému voláme Otče a kterému na nás záleží. Někteří z vás objímají v bolestech kříž nemoci, opuštěnosti, či v úzkosti. Objímáte-li Kristův kříž, možná se ve vás ozývá Ježíšovo zvolání: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil…“ Není to zoufalství, nejsou to pochybnosti vaší víry, ale naopak! Je to volání po Něm, po Jeho náruči, po Jeho slovech útěchy.

Nezapomeň na poslední Ježíšova slova: „Otče, do tvých rukou…!“ A dej mu všechno!

Ne, nebojte se, jsme s vámi a voláme s vámi k nebeskému Otci Všemohoucímu. Naše solidarita je snad i viditelná. Otec biskup Karel se solidarizoval s vámi, kteří jste v největším utrpení. Modleme se za sebe navzájem. Můžeme pozorovat a reflektovat kolik zbytečných a neužitečných sporů jsme vedli spolu, nebo ještě vedeme. Jsme opravdu světlem a solí? Zpytujme svědomí a vstupme do Svatého týdne a velikonočního Třídenní s otevřenýma očima a srdcem očištěným v pravé pokoře. Buďme s naším Pánem, naslouchejme a snažme se porozumět jemu a jeho učedníkům a učednicím. Patříme k nim a máme ho také jako oni následovat.