Milé děti, žáci a žákyně, studenti a studentky,

když jsem vám psal letos v březnu v první vlně epidemie, nikdo z nás si jistě nepřál a ani si nemyslel, že nepůjdete do školy tak dlouhou dobu a že jen se do ní v září vrátíte, budete muset zakrátko zase studovat na dálku. Uplynulo jen 7 měsíců a my jako bychom vstoupili do téže řeky jako na jaře. Situace ale není stejná; tak, jako vstoupit dvakrát do téže řeky nejde, ani čas a vývoj událostí nejde zastavit. O viru toho víme mnohem více než na jaře, odborníci po celém světě intenzivně pracují na objevu vakcíny a léku a můžeme si dovolit s nadějí se těšit na dobu, ve které, s pomocí Boží, přestane být koronavirus strašákem. Lépe je připraveno i školství, přechod na online výuku proběhl dobře, a tentokrát již ze zákona povinná distanční výuka, běží, jak má. Přizpůsobili jsme se rychle, zvykáme si na styl života, který epidemie vyžaduje, i když nás to někdy stojí nějaké to přemáhání.

Obracím se na vás tentokrát s přemýšlením nejen nad tím, co se děje, ale zejména s úvahou o tom, kdo jsme a kým bychom měli být. Kým bychom měli být v dobách dobrých, ale i těch horších, jako například nyní. Vy stojíte na začátku vašich životů, hledáte smysl všeho dění a kladete si mnoho otázek. Teď, když jste mladí, utváří se ve vás vaše podstata, vaše lidství a váš vztah k Bohu. Zejména teď se rozhoduje o tom, jací lidé z vás vyrostou a na jaké cesty se vydáte.