Možná někoho zarazilo, proč byla církev oslovena a jak by mohla pomoci těm, kteří nemohou nalézt práci. Římskokatolická církev patří k řadově významným zaměstnavatelům, ať již chápeme církev jako konglomerát jednotlivých farností či diecézí (kolem 2 tisíc kněží), nebo jako zřizovatele charit, vzdělávacích zařízení a dalších ústavů (kolem 13 tisíc zaměstnanců). Držíme také kolem dvanácti tisíc objektů, které potřebují soustavnou údržbu.

Církev je v naší zemi vlastníkem více než 40% všech památkových objektů. Přínos z turistiky přestavuje pro státní hospodářství nezanedbatelnou částku. Zároveň každý kostel a každá kaplička představuje v mnohých venkovských oblastech jediné centrum společenského života. Vidíme tedy další prostor pro vytváření dalších pracovních míst, rozprostřených po celé republice a v malých sídlech, tedy v oblastech, kde je přístup k pracovním místům a novým pracovním místům nejhorší.

Deklarace se týká rovněž i zákona o zmírnění některých křivd a částečném odškodnění církví. Podpis s Úřadem práce má být krokem, aby se za pomoci státní Aktivní politiky zaměstnanosti vytvářela místa také u majetku, který církev převezme, a který do nynějška mnohdy nebyl s užitkem obhospodařován – ať v oblasti lesnictví, zemědělství a stavebnictví. Smyslem je, aby peníze na aktivní politiku zaměstnanosti byly vydány účelně, pomohly lidem nalézt uplatnění s pocitem důstojného života, ale zároveň aby jejich práce přinesla společnosti užitek.

Ve vytváření pracovních příležitostí vnímáme i jakýsi morální imperativ. Křesťanství je nejenom o víře v nebeské skutečnosti, ale také otázkou pomoci člověku. Člověku můžeme pomoci také aby nezahálel, jinými slovy aby ti, kteří pracovat chtějí, pracovat mohli.

Církev nechce být ani pro ateisty jenom zbytečnou organizací, která lítá oblacích, ale také institucí, která pomáhá každému občanovi této země i v oblastech zcela materiálních.

Text deklarace podepsané mezi ÚP ČR a ČBK