Rekviem za kardinála Harracha odsloužil kardinál Duka při příležitosti 350 let od jeho úmrtí. Arnošt Vojtěch z Harrachu, katolický kněz, 28. velmistr řádu Křižovníků s červenou hvězdou, biskup tridentský, 13. pražský arcibiskup a kardinál zemřel ve Vídni 25. října 1667. V kázání kardinál Duka vyzdvihl odkaz svého předchůdce na svatovojtěšském stolci, který se zasadil o reformu správy české církevní provincie.

"Svým jménem odkazoval na své dvě velké osoby naší církve, prvního pražského biskupa Vojtěcha a prvního pražského arcibiskupa Arnošta". Tato symbióza dvou jmen vyjadřuje roli, ale také dílo které za sebou zanechal. Kardinál Harrach ale byl významnou osobností nejenom v církevních dějinách při naplňování díla tridentského koncilu, ale také při obnově země v 17. století. Nezapomenutelným způsobem se tak zapsal po bok kardinála Berana, Schwarzenberga, arcibiskupa Příchovského Bruse z Mohelnic, Jana z Jenštejna a daších (3:00).

Když se seznámíme s životem a dílem těchto postav, porozumíme lépe našim dějinám, naší spiritualitě, ale i více pochopíme ze současnosti. V době kardinála Harracha měla naše vlast v čele velikou osobnost i na Moravě: kardinála Dietrichsteina, který z hlediska politiky státu svým významem dosáhl jistého vrcholu (4:00). Kardinál Harrach hledal konsenzus ve společnosti, což byly církevní restituce, kdy vyměnil církevní majetek za solnou daň. V duchu hledání smíru a nové cesty nesouhlasil s násilnou rekatolizací naší země, stejně jako kapucín Valerián Magni, nebo historické řehole v této zemi které věděly, co znamenalo násilí při husitských bouřích a co znamená doba, která se domnívá, že násilí a síla je více, než rozum a podaná ruka. Protivníci kardinála Harracha ale viděli rychlejší řešení, byť více bezohledné.