Před dvěma dny začala olympiáda. Je to aktivita, která shromáždí asi největší množství vrcholových sportovců, ale také fanoušků sportu na jednom místě – tentokrát v Londýně. Velmi časté je, že jména těchto sportovců bude znát většinová veřejnost, aniž si vzpomene na jméno jediného politika z příslušné země.

Sport zaujímá velký prostor zájmu lidí. Už dávno si vydobyl druhé místo po zprávách z veřejného dění, a dokonce zaujímá ve zpravodajství přednější postavení než počasí. I kultura je v této hierarchii zpráv až za sportem. Papež Jan Pavel II. jednou řekl, že z nedůležitých zpráv právě zprávy o fotbalu jsou ty nejdůležitější. Když si v den konání nějakého vrcholového zápasu kolektivní hry, jako je hokej nebo fotbal, necháte otevřené okno, bezpečně poznáte, kdy „jsme dali gól“, aniž byste měli televizi zapnutou.

Vedle politických protestů občanů a například velkých celonárodních náboženských shromáždění jako při návštěvě papeže je to právě sport, který dostane do ulic desetitisíce nadšených lidí s prapory. Je velmi zajímavé sledovat, jak se sport stává jakýmsi novým náboženstvím, které lidi spojuje. S nadsázkou jeden autor nedávno napsal: „Bůh je mrtev. Dnešním náboženstvím je sport.“