Na úvod prosím přijměte krátkou video pozvánku, shrnující velikonoční myšlenku do jedné minuty. Pro ty trpělivější poté nabídnu nedlouhé, teologičtěji pojaté zamyšlení nad Tajemstvím Veliké noci, tedy Velikonoc.

Milý přátelé a čtenáři těchto řádků,

Hovoříme-li o Velikonocích, stálo by za připomínku, že v noticce na webu Křesťanská víra se jeden pisatel zamýšlí nad tím, proč vlastně nemluvíme o „jaronoci“, či „vajíčkonoci“, ale o „veliké noci“, tedy o Velikonocích.

Jsou to největší svátky židokřesťanské civilizace a kultury, dnes rozšířené po celém světě, můžeme tedy mluvit o rozhodující události pro zjevená náboženství. Vytváří se v nich pozoruhodná jednota mojžíšského náboženství a křesťanství. Ježíš přece nepřišel aby založil nějaké nové náboženství, byl to Žid, pocházel z Judského kmene z královské dynastie krále Davida. Jeho království bylo královstvím, v němž vládne Bůh, ten, který se samotnému Mojžíšovi představuje jako „jsem který jsem – Jahve.“