Pane prezidente, vy přece všechno víte,
Vy se poradíte, Vy to pochopíte.
Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí,
Pro co  jiného  jsme přeci zvonili klíčema  na náměstí
(Z textu písně Jarka Nohavici v dobách „panování“ Václava Havla)

Pokud někdo aspiruje na místo kapitána dopravního letadla, kapitána lodi nebo strojvůdce vlaku, na jehož bezchybné práci závisí životy mnoha lidí, musí na to mít příslušnou kvalifikaci a předchozí praxi na nižším souvisejícím postu. Naopak u politických funkcí od krajského zastupitele, poslance parlamentu, hejtmana, senátorů včetně prezidenta už žádná definovatelná kvalifikace není požadována. A při tom jde o lidi, kteří ve značné míře a na mnoho let ovlivňují osud celých generací svých spoluobčanů. A při tzv. „svobodných“ volbách jsou možnosti občanů redukovány na vhození obálky se stranickými seznamy kandidátu do urny jenom s omezenou možností zakroužkování vybraných kandidátů. Při tom, k možné kandidatuře  do sněmovny nebo zastupitelstva kraje se nevyžaduje ani samozřejmý předpoklad  kandidáta,  mít za sebou alespoň jedno volební období  v pozici zastupitele nebo starosty obce či města a souhlasné stanovisku občanů příslušné obce. Pokud jde o odbornou kvalifikaci ministrů, jejich náměstků a vysokých státních úředníků by mělo dojít také napříč politickým spektrem k dohodě: Ministrem školství by mohl  být zkušený vysokoškolský pedagog, který navíc i svou organizační schopnost se projevil na svém stávajícím pracovišti, ministrem zdravotnictví naopak zkušený lékař, osvědčený ředitel nemocnice, ministrem zemědělství člověk původem sedlák, atd..

U případné kvalifikace občana kandidujícího na post prezidenta republiky stávající ústava požaduje pouze občanství ČR, věk nad 40 let a trestní bezúhonnost. Teoreticky by mohl na prezidenta kandidovat i jakýkoliv nesoudný nevzdělaný podivín. Všeobecně se ovšem předpokládá, že kandidát s reálnou šancí na zvolení bude mít alespoň vysokoškolské vzdělání, bude ovládat aktivně alespoň jeden světový jazyk a pasivně i další jeden nebo více, půjde o člověka, který svou dosavadní prací pro své spoluobčany již něco významného vytvořil a má jasnou vizi dalšího rozvoje naší společnosti, kterou chce ze své pozice prosazovat.  Vzhledem ke kurióznímu postavení prezidenta, který je formálně napůl obřadníkem a napůl panovníkem s naprosto nevyváženými pravomocemi a povinnostmi, vyvstává výrazně i potřeba jeho skutečných znalostí o životních potřebách, radostech, strastech i pocitech občanské i politické bezmocnosti u jeho potenciálních pracujících „poddaných“. Dále by za těmito kandidáty mělo stát i skutečně vykonané dílo, které pro své spoluobčany v mezích možností během dosavadního pracovního zařazení již zanechali. Pokud zhodnotím kandidáty na prezidenta, kteří se zatím svým spoluobčanům představili, je v tomto pojetí situace přímo žalostná.