Právníci zastupující Českou republiku jsou „docela optimističtí“. Věřme, že je to optimismus zcela jiného druhu, než předvádí Ivo Ištvan ve svém nekonečném stíhání kmotrů. Cesty, jak se Česko může domoci alespoň části peněz, jsou dvě.

Žaloba v rámci civilního sporu, kdy Český stát může žádat restituci (nahrazení) škod. Druhou možností je žádat kompenzace diplomatickou cestou. Tak či onak, obojí si vyžádá dlouhé roky a velké finanční náklady. Přitom lumpárny „manažerů“ MUS šly zastavit mnohem dříve, mnohem levněji a na domácí půdě. K žádným škodám navíc ani dojít nemuselo.

Když vše skončilo, jak to skončilo, je alespoň skvělé, že ministerstvo zahraničí nevede Schwarzenberg alias Kalousek. Při jejich diplomatickém taktu by nejspíš došlo na letišti opět k zablokování nějakého švýcarského letadla tahačem. Dalším krokem by bylo vyhlášení války neutrálnímu Švýcarsku. Byla by to válka poctivá a spravedlivá o 13,3 miliard korun českých. Alespoň by se v praxi vyzkoušely Kalouskovy padáky s plochou drahou letu. Po jejich nasazení by Švýcarsko okamžitě kapitulovalo a peníze by byly naše.

Máslo na hlavě má jak ODS, tak i bývalá vláda Miloše Zemana. Ti první umožnili, aby za „úřednické“ (politické) vlády Tošovského stát ztratil kontrolu na Mosteckou uhelnou společností (MUS). Ti druzí prodali zbytek státního podílu v MUS nastrčené nevěrohodné firmě (Appian) za pakatel 650 milionů korun.

Když toto tunelování (firemní incest) začala rozplétat švýcarská prokuratura, lidé jako Rampula a Kalousek od věci dávali ruce pryč. Švýcarské, vlastně české, miliardy si přehazovali jako horký brambor. Nikdo se ke škodě nehlásil. To oni, ne my, mlžily státní instituce.