V portfoliu jsou většinou již známá opatření, jako je finanční podpora zaměstnavatelů, kteří přijmou obtížně zaměstnatelnou osobu, umělé vytváření veřejně prospěšných míst na úrovni samospráv, poradenství na úřadech práce a podobně. Nic nového, co by nebyl schopen vymyslet již Vladimír Špidla, který aktivní politiku zaměstnanosti u nás zavedl.

 

Kubův nápad

 

Naprosto originální je naproti tomu koncepce státu dávat čtyřicet až osmdesát tisíc tomu nezaměstnanému, který se rozhodne stát živnostníkem. Tuto alternativu do celého  souboru aktivních opatření prosadil ministr průmyslu a obchodu Martina Kuba. Na první pohled je to v pořádku.

 

Je jenom správné a spravedlivé, jestliže stejnou šanci na získání prostředků ze státního rozpočtu dává stát nezaměstnanému, který chce svou situaci aktivně řešit. Ostatně právě proto je tato skupina občanů v legislativě označována termínem uchazeč o práci, a ne jako uchazeč o zaměstnání. Kubou navržené opatření je zároveň plně v intencích stranické politiky, výrazně orientované na podporu živnostníků jako dnes již jediného skutečně významného voličského elektorátu, který ODS zůstal.

 

Jenže…

 

Podle záměru může státní příspěvek na rozjezd podnikání dostat nezaměstnaný člověk, který předloží „smysluplný“ podnikatelský záměr, jak stojí v oficiální tiskové zprávě ministerstva práce a sociálních věcí. Už samo adjektivum smysluplný, které se objevuje v návrhu, vzbuzuje pochybnosti. O tom, co je, či není smysluplné, bude totiž rozhodovat příslušný úředník úřadu práce. Podle čeho bude postupovat? Jak bude hodnotit, jestli je v obci potřeba ještě o jednu hospodu navíc nebo zda v ní chybí dost ševců?

 

Korunu diskusi o zmíněném opatření nasadil v televizním pořadu „Máte slovo“ premiér Petr Nečas. Nejdříve připustil, že to není zrovna konkurenční a tržní opatření. Zároveň řekl, že úředník pozná, zda je reálné mít v obci třeba tři holičství. A to je velká iluze, která může zdeformovat trh práce.

 

Jedinou skutečně pravicovou aktivní politikou zaměstnanosti by mělo být rovné nastavení takových finančních a administrativních podmínek, aby se nezaměstnaný, jenž se rozhodne stát živnostníkem, mohl obejít i bez této státní žebračenky. Žádná dotace není neutrální. Odčerpávání prostředků z ekonomiky a jejich následná redistribuce vždy znamená výnosy a náklady. Výnosy pro jednoho, náklady pro druhého.

 

I takto argumentovala kdysi česká pravice, když aktivní politiku zaměstnanosti ještě rezolutně odmítala. Až příští rok v rámci předvolební kampaně navštíví nějaký vládní politik hezký krámek, který by nevznikl bez státní pomoci nezaměstnanému, nechť si vzpomene, že kvůli vysokým daním a odvodům musel někdo jiný hned za rohem nejspíš podobný podnik zavřít.

Dušan Šrámek

Novinář. Spolupracuje s týdeníkem Reflex.