To platilo donedávna, přinejmenším do doby, než se na obzoru začala rýsovat zdánlivě nesouvisející volba nového německého prezidenta. Ale s problémy SPD a Gabriela na první pohled opravdu neměla co dělat, ale jen do okamžiku, kdy se ukázalo, že A. Merkelová zřejmě opět nenajde ve svých řadách vhodného kandidáta na předsedu spolkového sněmu (když se Joachim Gauck po „zralé úvaze“ rozhodl, že znovu kandidovat nebude).

A nyní Sigmar Gabriel rozpoznal znamení okamžiku a navrhl Merkelové jako kandidáta na místo spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, tedy ministra zahraničí. Jednání mohlo proběhnout asi takto: Gabriel sám by pak opustil post ministra hospodářství a sám přešel na post ministra zahraničí.Takto uvolněné místo ministra hospodářství by obsadil znovu pro SPD Brigittou Zypriesovou. Ve třetím nebo již čtvrtém krkolomném tahu by pak rezignoval jako předseda SPD a za svého nástupce prosadil Martina Schulze, kterému právě skončilo funkční období předsedy Evropského parlamentu a neměl co dělat. Gabriel by byl z obliga a Schulz by se pak stal automaticky kandidátem na kancléře a novinkou v podzimních parlamentních volbách. Merkelová zřejmě návrh přijala a všechno se odehrálo jak Gabriel pravil. Po své superrošádě se uklonil obecenstvu a z hlediště zazněl potlesk jaký SPD dlouho neslyšela a veřejnost také ne. Současně se podařil start předvolební kampaně do podzimních voleb a i internetová salva na počest nového předsedy strany měla dobrou úroveň.