Na začátku roku po zvolení novým předsedou strany (na mimořádném sjezdu obdržel skutečně 100% hlasů) měl za sebou vzestup preferencí (do deseti procent), z které se dalo usoudit, že udeřila hodina změny po třech vládách A.Merkelové. Jediným skeptikem byl Franz Müntefering, jeden z často se střídajících předsedů SPD, který zažil pokus o vystřídání kancléře Kohla a tvrdil, že v té době Kohla už nikdo nechtěl, což není případ Merkelové.
A pak tu byla ještě teoretická záhada, proč stouply preference SPD a současně klesly preference strany A. Merkelové a určitou dobu se preference obou stran pak pohybovaly téměř na stejné úrovni.
Odborníci se divili a posléze proporcionalitu vysvětlili ne zcela jasným způsobem - velkým počtem nerozhodnutých voličů, kteří se „přelévali“ z CDU k SPD. Nerozhodnutých voličů je i teď těsně před volbami pořád ještě rekordních 46%. O ně se zřejmě opírá naděje Martina Schulze a smysl dalšího boje.
Ale i na jeho straně se ozývají zkušené hlasy, které s kancléřem Schulzem už nepočítají ani náhodou („kancléřem určitě nebude“). Ovšem „zkušené“ hlasy už mu zfušovaly tři zemské volby za sebou a v prvních z nich v Sársku dokonce vystrašili ospalé voliče CDU úvahami o levicové koalici (SPD+Levice+ Zelení).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV