Výňatek z rozhovoru Stalina s manažerem projektu výroby první sovětské atomové bomby, Atomového komplexu, je zřejmě autentický. Pochází z ruské odborné studie I.V. Vetrova Budování podniků pro těžbu a zpracování uranové rudy vydané 1995 v Moskvě ( citované v publikaci: R.Boch, R.Karlsch (ed.):Uranbergbau im Kalten Krieg , Berlin 2011, s.137).

Prospektoři

Skupina prospektorů vedená geologem Alexandrovem pak dorazila do Jáchymova kolem poloviny srpna 1945. Prospektoři měli akademické tituly, ale i vojenské hodnosti ministerstva vnitra. Jeden byl báňský inženýr- a jeden hutní inženýr-plukovník, další byl geolog-plukovník, 3 byli specialisté na uran, ať už tehdy tato specializace znamenala cokoliv. Bezpečnost zajišťoval vojenský náklaďák s čekisty a generálporučík P. Ja. Mešik. Když o něm mluví sovětští autoři, pak bez označení hodnosti. Z informací z výše uvedené publikace ale vyplývá, že Mešik byl v této kritické době v roce 1945 také hlavou sovětské špionáže, a také že v Jáchymově měl „celkové vedení expedice“. Start sovětského „Manhattan-Project“ v Jáchymově ovšem přišel pozdě, s velkým zpožděním za americkým projektem, a byl zřejmě poznamenán panikou z nedostatku uranu ve vlastní zemi. Za této situace byl jediným možným řešením uran ze zahraničí a na prvním místě z Jáchymova. Jáchymovu se tak vymstil mimo jiné světový věhlas z objevu radia a polonia, který ovšem nic neříkal o zásobách uranu jako potenciálu těžby. Proto bylo hlavním cílem expedice odhadnout zásoby. Zpráva o výsledcích průzkumu se nedochovala, ale z německých rešerší v sovětských archivech vyplývá, že byla odeslána telegraficky 30.srpna 1945 z Jáchymova do Moskvy a to na adresu hlavního manažera atomového projektu Savenjagina. Podepsal ji geolog Alexandrov a generálporučík Mešik. Expedice do Jáchymova byla zřejmě natolik důležitá, že na geologa Alexandrova dohlížel generálporučík NKVD.

Velká politika

Tento příběh dá spíše vytušit z již zmíněného dvoudílného sborníku R.Bocha a R.Karlsche. Ten je je především sbírkou vědeckých studií (699 str.) a sbírkou úředních dokumentů (387 str.). Není tedy celkovou mosaikou dolování uranu v Krušných horách a není také obžalobou anebo zprávou o sovětském zločinu na lidech a životním prostředí ve střední Evropě. Ale na druhé straně je kaleidoskopem důležitých dat z oblasti, kde přes všechny publikace vládnou doposud mlhavé dohady a i v recentních publikacích někdy i dokonce stará sovětská propaganda (SSSR chtěl „zlikvidovat“ americký nukleární monopol). Dílo spolufinancovala německá vláda a stalo se tak i na základě usnesení Spolkového sněmu SRN, protože si německá strana v jednání o sjednocení Německa vyjednala přístup k relevantním archivům v Moskvě. Rešerše v sovětských archivech trvaly tři roky. Československý uranový průmysl není ve středu pozornosti, ale životopisy sovětských činitelů z uranového průmyslu ve východním Německu obsahují údaje i z doby jejich činnosti na československé straně Krušných hor anebo v Praze. A protože na toto téma v češtině nic neexistuje, jsou i okrajové poznámky první konkrétní zprávou. Čtenář překvapivě zjišťuje, že pendlovali z jedné strany na druhou, z funkce do funkce, z německé odbočky do československé, z Wismut AG do národního podniku Jáchymovské doly a z komise do komise, mezi Československem a východním Německem, ale i Polskem, Bulharskem, Rumunskem i Mongolskem. Díl studií obsahuje zajímavé i nudné pasáže. K zajímavým patří studie, které se týkají počátků těžby uranu v Krušných horách, okolnosti rozšíření těžby z Jáchymova na německou stranu Krušných hor a obrovského rozmachu uranového průmyslu v Německu. Zachovalý personální archiv východoněmeckého uranového průmyslu obsahuje na 500 000 kádrových složek. Neschází ani studie o nemocích z povolání, nádorových onemocnění nemocí ze záření ( na české straně se chorobopisy z jáchymovských koncentračních táborů nedochovaly). Méně zajímavá až propagandistická je studie o emancipaci žen v uranovém průmyslu, respektive o Kulturních domech (sovětský empire), kultuře a sportu pro uranové horníky. Německo se ovšem úhrady škod způsobených těžbou uranu zřeklo. Naproti tomu na české straně tento účet je otevřený a sborník je dobře použitelný jako zdroj informací pro uplatnění českých reparačních požadavků vůči Ruské federaci (za škody způsobené těžbou uranu, za škody způsobené rozvojem primitivního průmyslového odvětví, za škody způsobené zamořením země toxickým odpadem z uranových dolů a úpraven uranové rudy a za škody na zdraví obyvatelstva) .