Ještě v letech pádu Železné opony to vypadalo, že Spojené státy se od časů Divokého Západu konečně civilizovaly: že u našich zámořských „sousedů“ vidíme zemi, v níž nejen děti přísahají na „spravedlnost pro všechny“.
Ty časy jsou ale dávno pryč. „Vláda práva“ zvláště nyní, v Obamově Americe, podléhá „přestavbě“: Demokracie po americku úspěšně dohonila a předehnala tu naši euro-unijní. Charakterizuje ji diktát menšiny většině, tyranie privilegovaných, „lidská práva“, rozvášněné ulice a celkové zglajchšaltování země, která se „pokrokově“ odpojuje od tradičních hodnot křesťanské civilizace.
Ulice místo spravedlnosti
Platí to i pro dnes tak „populární“ městečko Ferguson v Missouri. Po dlouho očekávaném výroku poroty, která si dovolila osvobodit bílého policistu Darrena Wilsona, se ulice změnily ve válečnou zónu. Dav rabuje, zapaluje a ničí. Důvod? „Spravedlnost“ se ještě snaží nesměle prosazovat navzdory jeho vůli. Pro něj - a všechny spřátelené aktivisty různých „nevládních“ organizací - byl totiž policista vinen již předem. Rasou a původem. K čemu nezávislé vyšetřování a soud?
Mimochodem – představme si, že by něco jen vzdáleně podobného propuklo někde v Rusku. Sankce by byly málo. NATO by „utiskovaným demokratům“ nejspíše poskytlo „bratrskou pomoc“.
Lidským právům tak oddaný prezident Obama ovšem nemá dost na tom, že se americký národ, či to, co z něj zbylo, potácí na okraji hluboké propasti. S typicky obamovskou arogancí si ještě přisadil a rozhodl se, že jako „transformační prezident“ Ameriku skutečně „přebuduje“: Amnestií pro ilegální přistěhovalce fakticky boří hranice Spojených států.
Do nebe volající zpupnost
Jak vysvětluje Srdja Trifkovic v Chronicles Magazine:
„I předchůdci Baracka Obamy se pomocí svých exekutivních pravomocí pokoušeli vypořádat s problémem ilegální migrace. Ale nikdo z nich tak neučinil v tak obrovitém rozsahu, nebo pouze na základě předchozího prezidentského exekutivního příkazu namísto zákona.
Když se imigrací zabývali v letech 1987 a 1990 Ronald Reagan a George H. W. Bush, činili tak s podporou Kongresu, ne proti němu. Užívali svých pravomocí k tomu, aby ochránili specifické, úzké skupiny obyvatel před deportací – například malé děti imigrantů, kteří teprve nedávno obdrželi legální povolení k pobytu. V rámci amnestie, již předtím schválil Kongres.
Obama, naproti tomu, používá svých pravomocí k tomu, aby zavedl širokou politiku ignorování platného zákona o přistěhovalectví. Jeho drzost volá do nebe: je přesvědčen, že si jako prezident může vybírat, který zákon bude platit. Jde o otevřené porušení Ústavy, podle níž prezident „bude dbát na to, aby byly věrně dodržovány zákony“.
Dlouhodobé důsledky Obamovy zvůle budou katastrofické, nejen pro právo, ale také pro trh, kulturu a ekonomiku...“
Bývalý prezidentský kandidát Patrick J. Buchanan to říká jasně:
Stali jsme se caesarovským Římem
„Prezident Obama se chová jako utržený ze řetězu: s využitím pravomocí, o nichž sám předem prohlásil, že je nemá, vyhlásil amnestii pro čtyři až pět milionů ilegálních přistěhovalců, kteří se v současné době nacházejí ve Spojených státech. Nařídí úřadům, aby vůči milionům imigrantů nejen neuplatňovaly platné americké zákony, ale navíc aby je vyjmuly z povinnosti deportace a vydaly jim zelené karty.
Kde vzal Obama vůbec nápad, že to bude zrovna pět, a ne tři, nebo sedm milionů cizinců ilegálně pobývajících ve Státech? Prezident si tu cifru prostě vymyslel, protože mu tak nějak připadalo, že by mu to ještě mohlo projít. Zkrátka – Baracku Obamovi se zdálo, že by to tak zhruba mohlo být.
Prezidentovi poradci si nepochybně myslí, že na ni budoucí generace budou vzpomínat jako na druhé Prohlášení o zrušení otroctví. Doufejme, pokud umíme, že mají pravdu. Ale amnestií na sebe vlastně prezident bere záruku za celou populaci ilegálních přistěhovalců. Stává se jejich poručníkem. Jejich neoficiálním světcem.
To je způsob, kterým náš prezident, který býval a je profesorem ústavního práva, „věrně uplatňuje“ zákony Spojených států, což už dvakrát přísahal činit.
Náš prezident-odpadlík právě překročil Rubikon a celá země s ním. Budoucí prezidenti budou citovat „Obamův precedens“, kdykoli si vzpomenou, že od toho či onoho data prostě nebudou ten či onen zákon uplatňovat, protože to vlastně slíbili některé voličské skupině, z níž kouká volební zisk.
Právě jsme, jako naši předchůdci ve starém Římě, učinili monumentální skok od republiky k Caesarovi. Protože to, co Obama dělá, je vláda pomocí diktátu. Byla to právě ona, která zažehla americkou revoluci.
Dramatické důsledky
Politické, psychologické a morální důsledky Obamových činů budou dramatické. Šerifové, pohraniční stráž a imigrační úředníci, kteří denně riskovali život při ochraně hranic, vypadají jako spolek bláznů. Hořkost a cynismus, který Obamova amnestie vyvolá, bude působit napříč celou zemí a erodovat ochotu strážců práva k ochraně zákona.
Podnikatelé, kteří se snažili dbát zákonů a místo ilegálů zaměstnávali Američany a legální přistěhovalce, aby dodrželi všechny federální i státní předpisy ohledně daní, mezd a tak dále, si budou taky připadat jako banda tupců. Mimo ilegálů dostanou totiž de facto amnestii i ti, kteří je zaměstnávali na černo. Hispánci pochopitelně slaví. Jenže nejen oni: celá jedna vrstva zkorumpovaných podnikatelů, kteří navenek projevují jen úlevu, slaví potichu také.
Amerika už není ani tak zemí, jako mamutím nákupním centrem. Jsme národní ekonomika. Ale už ne národ v pravém slova smyslu.
Imigranti, kteří léta poctivě usilovali o vydání regulérního pracovního povolení, nebo jen víza, se teď musejí cítit příšerně: Proč jen jsme byli tak pitomí a chtěli dodržovat americké zákony, když ti, co přelezli na hranici potichu plot, teď míří k legální práci a občanství?
Až Obamovu amnestii pochopí svět, zamíří do Spojených států další miliony ilegálních imigrantů – z Latinské Ameriky, Afriky, Asie i Blízkého Východu. Pokud bychom je náhodou do země nepustili žít legálně, prostě přijedou (nebo přiletí) a až jim vyprší víza, zůstanou. Proč ne? Vždyť milionům jiných to vyšlo.
Světec ilegálů
Už nyní je jasné, že tento zoufalý čin bude součástí Obamova prezidentského odkazu. Stejně jako zdravotní reforma, která proslula pod jménem Obamacare. Je samozřejmě otázka, jak se na Obamovu amnestii bude dívat historie.
Prezidentovi poradci si nepochybně myslí, že na ni budoucí generace budou vzpomínat jako na druhé Prohlášení o zrušení otroctví. Doufejme, pokud umíme, že mají pravdu.
Ale amnestií na sebe vlastně prezident bere záruku za celou populaci ilegálních přistěhovalců. Stává se jejich poručníkem. Jejich neoficiálním světcem. Všechno, co budou nyní dělat, půjde na vrub jemu. Stejně to měl Jimmy Carter s Marelitos, kubánskými uprchlíky, které mu „vypravil“ do země Fidel Castro.
Pokud amnestovaní ilegálové „pomohou“ Americe k rozvoji obchodu s drogami a poroste počet násilných trestných činů, je to Obamův odkaz Spojeným státům. Pokud se náhle vynoří další miliony žadatelů o sociální dávky a státní i federální finance se potopí ještě hlouběji do neřešitelných dluhů, je to také Obamův odkaz. Stejně jako další přeshraniční invaze, která bude dost možná následovat a jíž Amerika nebude umět čelit. I to bude dárek Baracka Obamy jeho krajanům.
Těžko si současně nemůže nepoložit otázku, zda chudí bílí, černí, asijští i hispánští dělníci budou šťastní za tak náhlou konkurenci na trhu práce, kde jak víme, mzdy nikdy nestoupají.
Supermarket ze třetího světa
Po čtyři desetiletí před tím, než nastoupil do úřadu J. F. Kennedy, měl americký národ, pokud jde o imigraci, oddechový čas. Během této „pauzy“ se Němci, Irové, Italové, Židi, Poláci, Řekové a Slované, kteří přišli do země zhruba mezi lety 1890 a 1920, jejich děti a vnuci, dokázali úplně asimilovat. Stali se nejen americkými občany, ale skutečnými Američany.
Tavící kotel národů se stal skutečností. Stali jsme se jedním národem, jedním lidem, mluvícím až na výjimky jednou řečí, sdílejícím historii, kulturu, literaturu, hrdiny i víry.
Za padesát let po Kennedym, do roku 2014, do země přibylo zhruba dalších padesát milionů přistěhovalců. Nejsou to už obyvatelé převážně severozápadní Evropy. Vlastně už nejsou vůbec z Evropy – ale z Latinské Ameriky, Afriky, Asie, Blízkého Východu. Hrají paletou barev, která je skoro tak různorodá jako jejich přesvědčení, kultury i jazyky. Se všemi těmi novými lidmi na palubě se zdá, že Amerika už není ani tak zemí, jako mamutím nákupním centrem. Jsme národní ekonomika. Ale už ne národ v pravém slova smyslu.
Když Obama v roce 2008 kandidoval, tvrdil, že se stane „prezidentem, který změní zemi“. Teď svá slova tedy skutečně naplnil.
Drtivě urychlil a „zabezpečil přestavbu“ Ameriky. Až za chvíli do země dorazí ženy a děti ilegálů, až i jejich tetičky a bratránci z pátého kolena zažádají o víza (a taky je dostanou) a přivedou svoje děti a ženy, přestaneme být národem „Západu“ a staneme se skutečnou zemí Třetího světa. Toto je ve skutečnosti Obamův tajný sen.
Náš pan prezident totiž ve skutečnosti nikdy tu „starou“ Ameriku zrovna dvakrát rád neměl.
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
