Minulý týden jsem upozorňovala na další „všelék“, jemuž se dnes (jako mnoha jiným) musí politicky korektně říkat neutrálně "potravinový doplněk", aby se tak zmenšovala konkurence farmaceutickému průmyslovému gigantu. Dnes si o tomto zázraku řekneme ještě něco dalšího.

S vitaminem C je to totiž přímo „klasika“: Právě proto, že řada pacientů má s ním bohaté osobní zkušenosti. O případech doslova zázračných uzdravení ani nemluvě. „Céčko“ ovšem skvěle pomáhá i v situacích, kde bychom ho běžně nečekali. Připomeňme namátkou jeho vliv na nežádoucí účinky očkování (autismus), obrnu, virové infekcích včetně zápalů plic, nebo třeba onemocněních srdce... Musíme ale vědět, jak na to. A nedat se zmanipulovat názory mnoha lékaůi, kteří C vitamin často až pozoruhodně zuřivě nenávidí.

Výrok oficiální školské medicíny převážně zní: nebezpečný nesmysl! A to přesto, že se už i v rámci konvenčního zdravotnictví začíná vitaminu C užívat k podpůrné léčbě rakoviny. A přesto, že řada jejich (rozumnějších) kolegů již ví nejen jak, ale i proč céčko funguje s tak pozoruhodnými výsledky.

Zajímavé však je, že ve věci vitaminu C jsou ale obezřetní i někteří „alternativní“ lékaři a léčitelé, například ti, zabývající se tradiční čínskou medicínou. Jak to tedy je? Skutečně může být vitamin C nebezpečný? Kdy a jak bychom jej měli užívat? Má „léčba céčkem“ nějaká zásadní ale?

Céčkem proti autismu