Nejsou jen domácí či světové politické a ekonomické problémy a krize. Jsou i příjemnější stránky života. Jídlo například. Fakt, že ho nemáme nedostatek ale spíše nadbytek ovšem také může nakonec způsobit těžkosti. Často se proto snažíme přinášet návody, jak zdravě žít. A snad nejčastěji jsou to proto logicky rady a návody z oblasti kuchyně, stravy a potravinových doplňků.

Strava smyslem života?

Má to ale také své „ale“. Samozřejmě není smyslem života stát se fanatikem „zdravé výživy“ či obecně démonu zdravého životního stylu. Není třeba být šílencem, který raději vyhladoví k smrti, než by „požil“ klasickou českou kuchyni. Většina z nás, pokud nejsme vážně nemocní, máme dostatek vitamínů a hýbeme se, vlastně speciální dietu nepotřebuje. Nebo ne?

Je to trochu zapeklitější. Vlastně všechny systémy, které mají nálepku „alternativní“, či tradiční“, pracují s faktem, že před tím, než dojde k poškození organismu, které umí moderní medicína poměrně dobře zaznamenat , probíhají v těle jakési jemnější procesy. Někteří při jejich popisu hovoří o úrovni energie, která v těle proudí. A různé potraviny tyto procesy ovlivňují různě – odhlédnuto od kalorií, na něž jsme si poněkud mechanicky zvykli vše přepočítávat.

Rovnováha, ne „pohoda“

„Klasická“ školská medicína to bohužel ve velké většině stále ještě činí. Je to škoda. Lidé v důsledku toho běžně nechápou, že i pro zdravé jedince platí několik nepříliš sofistikovaných zásad, bez jejichž dodržování si zvolna „zadělávají“ na nějakou tu obtíž. Pokud totiž akceptujeme, že nemoc je vybočení organismu z rovnováhy – což říká například tradiční čínská medicína, a homeopatie, ale nejen ony, je nutné žít tak, abychom alespoň rámcově onu rovnováhu udržovali.

Nejde o žádná „velká rozhodnutí“ typu „od zítřka už ale opravdu (zase) držím dietu“