Moderní doba (a především to, čemu z nedostatku přesnějších výrazů stále ještě říkáme „věda“) má sklon si myslet, že ví všechno a zná všechna zákoutí lidského těla i psychiky, respektive duše. Dokonce si osobujeme právo rozhodovat o tom, kdy lidský život začíná a končí.

Dobrým důkazem je potratový „boom“ a skutečně ďábelská móda eutanázie, která má představovat bezbolestné „řešení“ všeho, co by nemocným, nebo jejich rodinám, mohlo být „nepohodlné“. Především pak stavů, které klasická školská medicína neumí léčit. Nevíme, co „s tím“? Pojďme „to“ utratit!

Humánní trest smrti?

„Průkopníkem“ podobných moderních vymožeností je – jak jinak – Belgie. Nejnovější „výstřelek“ se odehrál na začátku ledna: vězeň, odsouzený za sexuálně motivované zločiny, se rozhodl spáchat sebevraždu. Potud nic nového: podobné útěky jsou staré jako svět. Novum spočívá v tom, že tentokrát jde o sebevraždu státem schválenou a úředně posvěcenou.

Vody sporů o „dobrovolném“ ukončení života těžce nemocných pacientů rozvířil nejen (belgický!) zákon o eutanázii malých dětí, ale i „asistovaná sebevražda“ Brittany Maynardové, trpící rakovinou mozku.