Na konci června vypukl ve Spojených státech skandál, který by měl mít potenciál strčit do kapsy i “aféru s e-maily” demokratické kandidátky na prezidentku Hillary Clintonové. Šlo totiž rovněž o elektronickou poštu.
Nebylo tentokrát třeba ani nabourávat něčí účet, či trapně spekulovat o ruských špiónech. K informacím se dostala nevládní organizace U. S. Right to Know postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ukázaly, jak se dělá šílený byznys s naším zdravím na celoplanetární úrovni. A dál?
Jako vždy. Nestalo se NIC.
Epidemie bez bakterií
Dr. Barbara Bowmanová, vedoucí sekce pro prevenci nemocí srdce a infarktu amerického státního “ústavu lékařské péče” CDC (Center for Disease Control), přátelsky podporuje a radí úsilí limonádového giganta Coca-Coly o “smíření” se Světovou zdravotnickou organizací (WHO).
Ironické je, že paní Bowmanová předsedá sekci, jejíž pracovní náplní je mimo jiné vymýšlet metody, jak zabránit obezitě a s ní souvisejícími oběhovými potížemi. A její "morálně nadřízená" WHO nedávno o Coca-Cole a podobných přeslazených nápojích ústy své předsedkyně dr. Margaret Chanové prohlásila, že jsou klíčovým faktorem ve stále narůstající “epidemii tlustých dětí”, která trápí především rozvojové země (americké a obecně západní děti už dávno tlusté jsou, tady o žádnou rostoucí epidemii nejde).
Daň z limonád?
Informaci jako první přinesl novinář Carey Gilliam, který o ní napsal do liberálních on-line novin Huffington Post. V článku vysvětluje, že “Big Soda”, tedy limonádový průmysl, to nemá letos lehké. Čelí sérii obvinění, že jeho přeslazené produkty ničí zdraví dětí i dospělých na celém světě. Jeho článek se tváří jako “whistleblowerská” práce (termín “whistleblower” zpopularizoval nejslavněji asi Edward Snowden, jenž odhalil nekalé praktiky americké NSA, vyskytuje se však napříč odvětvími). Jenže Gilliam - těžko říci, zda záměrně či nikoli - je sám součástí problému. Ale po pořádku.
“Velkým limoškám” nastaly v poslední době vskutku krušné časy. Řada zemí (ale například i jednotlivých amerických měst) zavádí “limonádové daně”. Naposledy to byla v červnu americká Filadelfie, v níž se platí 1,5 centu z každé třídecové sklenky (unce) sladkého “tlamolepu”. Zdůvodnění zní zdánlivě logicky: Ve Filadelfii dosáhla úroveň obezity rozměrů skutečně gigantických, obézní je každý sedmý dospělý a každé čtvrté dítě - a mělo by se s tím něco dělat. Mexiko, které podobnou “limodaň” zavedlo už v roce 2013, hlásí však nicméně pokles spotřeby sladkých jedů o 12%, především mezi nejchudším obyvatelstvem. Že by podobná strategie fungovala? Uvažuje o ní prý už i Evropa…
Zelená limonáda a Islámský stát po vědecku
“Odklon” oficiálních míst od Coca-Coly a jí podobných každopádně pokračuje. Situaci nezabránila ani nová Coca-Cola Life, “zelená” limonáda, slazená částečně stévií. Coca-Cola si za to tak trochu může sama - i Cola Life obsahuje totiž pořád více cukru, než je jeho doporučená denní dávka podle WHO.
“Limoškám” vyrazil na pomoc “vědec” Alex Malaspina. Malaspina šéfuje “vědecké” (ale “tím správným” - potravinářským - průmyslem financované) organizaci ILSI (neplést s Islámským státem ISIL - ačkoli ideový původ i metody mohou svým způsobem na “teroristy” upomínat). ILSI se tedy tváří jako vědecké pracoviště, jenže se zabývá především lobbingem. A to už od svého vzniku v roce 1978, kdy ji za peníze od svého bývalého zaměstnavatele, Coca-Coly, a dalších potravinářů, založil právě Malaspina.
ILSI lobbuje ve velkém měřítku. A dlouho byla velmi úspěšná - úzce spolupracovala se Světovou zdravotnickou organizací i Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Pak dostala tak trochu “stopku”. To když se profláklo, že ILSI “infiltruje” obě zmíněné organizace pomocí peněz, vlastních lidí i výzkumu, aby pomohla průmyslu, který ve skutečnosti zastupuje. WHO se od ILSI distancovala.
Tedy - alespoň na oko. Na jaře se kolem ILSI rozpoutal další skandál: když se ukázalo, že pomáhala WHO s “výzkumem” nepopulárního jedovatého herbicidu glyfosátu, jejž WHO shledala báječným a zdraví nezávadným - což samozřejmě potěšilo výrobce herbicidu, agrochemického giganta Monsanto. O glyfosátu přitom různé studie tvrdí, že způsobuje řadu zdravotních problémů od neplodnosti po rakoviny.
"Běžte za Gatesem..."
V případě limonád ale (možná i pod vlivem “glyfosátového skandálu”) byla WHO k aktivitám ILSI zcela netečná. Tak to Malaspina zkusil jinudy. Přes bývalou kolegyni v CDC.
Barbara Bowman skutečně je Malaspinova dlouholetá kolegyně z Coca-Coly, kde pracovala předtím, než odešla do amerických státních struktur. Přátelsky se stýkají nepochybně dodnes. V “uniklých” e-mailech mu předává řadu (interních) dokumentů ke “zvážení” a hovoří o tom, jak spolu vyrazí na večeři. Malaspina si stěžuje na to, že WHO nechce spolupracovat. “Jednání WHO je pro nás závažné na celosvětové úrovni,” píše Malaspina. “Tohle je skutečně vážná hrozba.”
Bowmanovou prosí, aby pomohla navázat “konverzaci” s WHO, během níž by se mohlo podařit závěry “světového ministerstva zdravotnictví” ovlivnit. Bowmanová odpovídá: “Běžte za někým od Gatese, nebo od Bloomberga”. Další cestou, již navrhuje, je obrátit se na americký program PEPFAR. PEPFAR má sloužit k “vymýcení” HIV a AIDS v subsaharské Africe. Jak ale vidno, má mnoho dalších využití - včetně toho, že by se jím dalo “dostat do WHO”. Bowmanová dodává: “WHO je pro vás klíčem k celé síti”.
Překvapí v tomto světle sdělení, že americká CDC “kupodivu” ještě žádné stanovisko k závadnosti limonád nevydala, ačkoli to učinila “světová” WHO?
Bowmanová, Malaspina ani WHO celou situaci nekomentovali. CDC se své zaměstnankyně zastalo - uvedlo, že není nic neběžného “být v kontaktu” se zástupci všech odvětví potravinářského průmyslu.
A v tom je právě háček.
O Colu nejde
Celá aféra je samozřejmě šílená. Nejde ani tak o samotnou Coca-Colu. Že je ve větším množství nezdravá, si umí spočítat téměř každý, kdo má trochu rozumu v hlavě a někdy ji ochutnal. A jak víme, “tažení” podobná tomu současnému, jejichž účelem je zdanění daného produktu, málokdy přinesou něco jiného, než více peněz do státního rozpočtu. Typické je v tomto směru zvyšování cen cigaret - a současné zvyšování počtu kuřáků.
Ale dokonce, i kdyby daně přiměly "konzumenty" vzdát se limonád, nejde pravděpodobně o žádný altruismus. Jde zase jen o manipulaci - na druhou. O “hru” konkurence “velkých limonád” - ať už je jakákoli (třeba průmysl vyrábějící sodovku).
Je to pravděpodobné. Potravináři (stejně jako například výrobci léčiv) totiž nemají problémy rozpoutat skandál, kdykoli se jim to hodí. A novináři ohromení tím, jaké informace “unikly”, ochotně píší - aniž si uvědomí, že neodhalují “korupci”, ale že jde o systémový jev, jehož jsou sami součástí. Téměř všechny “potravinové skandály” v mainstreamu jsou tohoto druhu. A nejen ony - vzpomeňme na skandál kolem Panama Papers...
Typická byla v tomto směru “kauza ptačí chřipka” versus “nemoc šílených krav”. Obě mediální horečky byly podle dobře informovaných zdrojů jen “hrami” různých lobby potravinářského průmyslu, kterým šlo o odbyt jednoho nebo druhého druhu masa. Všechno jsou to jen "informační hry".
Skandální ukolébavka
Přesto je celá věc vysoce objevná - jenže jinak, než si myslí její objevitel. Skandální je především celý mechanismus, který aféra “Bowmangate” ukázala: takzvaná “vědecká” zdůvodnění, která jsou “spotřebitelům” celého světa předkládána jako pravdy seslané shůry, jsou ve skutečnosti výsledkem složitého lobbystického procesu. Jeho součástí jsou vědci, “filantropové” jako Bill Gates, ale i novináři, hrající až příliš často roli “užitečných idiotů”.
Dokonce i kdyby skutečně přispěla ke snížení konzumace “lepivých” pití, světovému zdraví asi celosvětová kampaň proti Cole ve skutečnosti moc nepomůže. Dokud totiž “světové zdraví” závisí na systému, v němž jsou občané donuceni poslouchat víc “ředitelku zeměkoule” sedící v ústředí WHO, než svůj zdravý rozum, k ničemu jim to nebude.
Žijeme ve světě, kde co je zdravé, určují “lidí od Gatese” za peníze velkého byznysu. A aféra, která by měla zahýbat celou americkou administrativou, zapadne ve světle jiných událostí jako správná okurková “prskavka letní”. Coca-Cola asi našla cestu, jak své konkurenty ještě chvíli umlčet.
V tomto případě prostě zničující "cukrová epidemie" je vlastně docela zdravá. Pro peněženky akcionářů a "úředníků s razítkem" určitě. Proti korupci a organizovanému zločinu bojuje přece na světě jen jistý plukovník Šlachta, toho času zaměstnanec "velkého potravináře" Andreje Babiše.
Sladký život...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
