Ve vesmíru nad našimi hlavami se už minimálně od doby poklidného přesídlení nacistického vědce Wernhera von Brauna do Spojených států odehrává představení, se kterým se žádný hollywoodský biják nemůže měřit. Sem tam jím proletí nějaký ten asteroid nebo kometa, které nás samozřejmě vždycky těsně minou. Dočkáme se varování před dalším - ovšem fakt, že všichni důležití lidé dávno vědí, že vlastně nic nevíme, nikdo nerozmazává. Jenže dotyčné divadlo není jen spektáklem, sloužícím k odvedení pozornosti světového publika od momentálních trablí na matičce Zemi.

Prkna, která znamenají vesmír

Jím je samozřejmě také. Především však říká něco docela podstatného o světě “dole”. Ovšem ne tak, jak bychom si mysleli. Jde zkrátka méně o výzkum a více o politiku. A hnutí politických sil se na nebi kupodivu odečítá stejně obtížně, jako ze zamotaných dějů na Zemi. Ani na to jeden nemusí být stoupencem dlouhodobě módní nauky jménem astrologie. Přesto ale platí, že kosmos poskytuje zajímavé zrcadlo tomu, co se děje ve velmi reálných politických vztazích na Zemi.

Současně ovšem o divadlo jde. O vizuálně krásnou a působiou hru, jejímž prvním cílem je - kromě přeskupování a zdokonalování vojenské techniky - hlavně o matení veřejnosti.

"Měsíční kontroverze" jednou provždy vyřešena?

V prvním kole blockbusteru zvaného “kosmický výzkum” byli samozřejmě úspěšnější Rusové. Američané opanovali pole ve druhém dílu, nazvaném patřičně bombasticky “Cesta na Měsíc”. Lhostejno, zda se tam skutečně hliníkové plechovčičky Apollo dostaly, nebo - jak tvrdí zlí, protože vážnými argumety vybavení, jazykové - šlo opravdu pouze o hollywoodský biják. V každém případě jde primárně o skvělý výkon propagandy, který o mnoho více účelů neměl: o tom svědčí už fakt, že se z neznámých důvodů ani jeden národ na Měsíc v příštích málem pětačtyřiceti letech nevrátil. Ba ani se o to nepokusil - ač nejeden na to teoreticky měl mít.

Důvodů může být mnoho, v každém případě je však vidět, že ojedinělý “výlet do kosmu” za hranici naší orbity nebyl nijak organickou součástí vývoje naší civilizace. Není divu, že se kolem měsíčního přistání rojí “kospirační teorie” jako mouchy. Na konci minulého roku se partička ruských vědců a nadšenců do vědy rozhodla, že na Měsíc pošle svůj vlastní mikrosatelit, který tu zatrolenou pruhovanou vlajku, o niž se vede tolik sporů, buď vyfotí, nebo ne. Dokonce na to vybrali milion rublů. Takže se možná konce měsíční záhady přece jen dočkáme…