Znáte takové ty ženské, zblázněné do koček? Je to specifická sorta. Většinou jde o starší osamělé dámy. Kočka (či - častěji - kočky) pro ně nahradí rodinu, partnera, smysl života. Neškodná zábava, řekneme si většinou. O někoho se přece starat musejí a zvířátka jim pomáhají otevřít se světu a nezakrnět v krajině srdeční…
Umazlit se k smrti
Ano i ne. Fenomén “mazlíčků” je zvláštně dvousečný. A krajně typický pro naši dobu. Krmit zatoulaná zvířátka, nebo vlastnit kočku, není totéž, co udělat z “mazlíčka” náhradní dítě. Viz příběh mé známé, která se jednou starala o psy své matky (se kterou to nikdy neměla moc růžové), zatímco tato byla na dovolené. Když se matka vrátila celá odpočatá, už ve dveřích rozzářeně vydechla: “Holčičko moje…!” - a šla obejmout svou milovanou fenku. Její dítě zatím stálo ve dveřích a nevěřilo vlastním očím a uším.
Ve své nezdravé podobě je totiž “mazlíčkovství” úplně stejným směrem mířící úchylka, jako všechno to homo- a “trans” - třeštění, kterému jsme, ať chceme nebo ne, prostřednictvím Overtonových oken ve stále větší míře vystaveni. Jejich prvním, evidentním společným jmenovatelem je totiž především jediné: přimět lidskou bytost, aby se pomocí strategie “ubavím se k smrti” na základě hesla “cokoli je dovoleno” vzdala postupně svého lidství. Tedy struktury, řádu a pravidel, všeho, co nás na úrovni mysli odlišuje od zvířat (vytkněme před závorku, že zvířata, ač nerozumná, se řádu podřizují - nedělají to ale ze své svobodné vůle).
Druhým společným jmenovatelem - méně zjevným - pak je to, že, jak někteří lidé tvrdí, obojí je také současně projevem naší dokonalé dezintegrace v oblasti duše a ducha. Naše materialistická civilizace, která jevy a bytosti jako “ďábla” a “démony” odsunula do říše béčkové kinematografické zábavy, je absolutně bezbranná k tomu, když se nějaký podobný případ přihodí. Máme to za “psychologickou poruchu”, nemoc, nebo “jinou orientaci”. Co když je to ale - alespoň v některých případech - něco úplně jiného?
Stejné otázky okamžitě napadnou člověka v případě, o němž hovoří následující text. Jedna slečna ze skandinávie má utkvělou představu, že je ve skutečnosti kočka. A dost možná, že má pravdu. Ve videu se objevuje se svým “kamarádem”. “On má v hlavě několik bytostí, víte,” říká něžně. “A jedna z nich je také kočka.”

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV