Přesně řečeno, učinil tak v projevu z 5. března 1946 v americkém městě Fulton ve státě Missouri. Jsou výročí, o kterých se hodně mluví, ale i jiná, o nichž se spíše mlčí. Mnohdy jde však o politováníhodné náhody, k nimž patří i nedávné vesměs opomenuté výročí z dějin studené války. (Vlevo fotografie W. Churchilla, níže vpravo fotografie při jeho fultonském projevu s prezidentem USA H. Trumanem.)

Churchillův fultonský projev bývá všeobecně připomínán jako milník u kolébky studené války. Na stránkách českého „on-line vládního informačního servisu pro veřejnost“ byl před pěti léty prezentován jako řeč, která „bývá označována za prvotní impuls k rozpoutání studené války“, i když prý šlo ve skutečnosti „spíše o věcnou analýzu reálného stavu mezinárodní situace“. V angličtině je projev znám jako Iron Curtain Speech, a pojem železná opona v něm skutečně stojí. Zdaleka však nejde o pojednání na téma želená opona. Churchill sám dal svému projevu těžko přeložitelný, ale výstižnější název The Sinews of Peace [tj. Opory či hnací síly míru]. Vyzdvihl tak jeho hlavní pasáže, o kterých se nikdy moc nemluvilo. Protože se pojem studená válka začíná objevovat jako znovu aktuální historická metafora pro popis současných vztahů mezi Západem a Ruskem, stojí jistě za to si obsah proslaveného, ale málo známého projevu připomenout.

Legendární britský premiér z druhé světové války promluvil tehdy jako soukromá osoba, protože ztratil svůj úřad následkem porážky v poválečných volbách. Svůj projev pronesl však za přítomnosti tehdejšího amerického prezidenta Harryho S. Trumana, takže šlo o politicky významný projev. Bylo to vchurchill a truman době, kdy britské, americké a sovětské vlády spolu v srdci Evropy těsně spolupracovaly, mj. na správě Německa a organizaci transportů s miliony Němců přesídlovaných z Polska, Československa a Maďarska na základě rozhodnutí, za které byl Churchill sám spoluzodpovědný. Jeho projev však nebyl analytickým pohledem na tehdejší mezinárodněpolitické vztahy, nýbrž programovou formulací nové strategie pro jejich budoucí vývoj.

Obvykle bývá připomínán pouze jeden odstavec projevu, a to pasáž o státech, které se prý ocitly za železnou oponou. Právě na tu se komentátoři a historici odjakživa rádi odvolávají, jako by šlo o prozíravý výrok správně odhadující záměry a cíle sovětské zahraniční politiky ve východní Evropě. Jenže Churchillův projev nebyl vůči moskevskému vedení naladěn zdaleka tak nepřátelsky, jak bývají oni, a jeho projev se zabýval dalekosáhlejšími otázkami.

Churchill vycházel z představy, že tehdejšímu světu „bezprostředně hrozí“ nová válka, ale odmítl myšlenku, že by byla nevyhnutelná. Připomněl své přesvědčení, že ani druhá světová válka nebyla nevyhnutelná: „V dějinách ještě nebylo války, které by bývalo šlo zabránit snadněji včasným zákrokem než té, jež právě zničila tak obrovské části celé zeměkoule.“ Jeho vlastní varovná slova svého času bohužel prý nikdo neposlouchal, „a tak jsme byli jeden po druhém postupně vtaženi do strašného víru událostí“. Tomu chtěl tentokrát zabránit: