Pane řediteli,

právě jsem viděla záznam Vašeho rozhovoru s Danielou Drtinovou v DVTV.  Vaše vystoupení mne šokuje a uráží. Ráda bych uvedla na pravou míru některá Vaše tvrzení, která nelze označit jinak než jako lži a polopravdy, a rozhodla jsem se učinit tak rovněž veřejně.

Moje rodina nikdy nebyla ve špatné sociální situaci. Když došlo k odebrání Denise a Davida, pracovala jsem již čtvrtým rokem v prádelnovém koncernu Nortekstil, kde jsem vyřizovala objednávky. Můj bývalý manžel pracoval jako dělník ve stavební firmě. Žili jsme v řadovém domku, náš byt měl 60 m2, 2+kk, naše děti nechodily špinavé, měli jsme dostatek jídla a oblečení. Špinavé se děti pouze vracely z mateřské školky, ze které přišlo ono klíčové udání poté, co jsem si na to opakovaně stěžovala.

Pokud mne považujete za sociální případ, chápu již i Vaši nabídku bezplatné právní pomoci. Ale jak vysvětlila mé advokátce paní Kateřina J., Vaše podřízená, nemám na bezplatnou právní pomoc vůbec nárok, když nemám obvyklý pobyt v České republice, ale v Norsku. To, že za obvyklý pobyt se nepovažuje trvalý pobyt, ověřovala přímo na Ministerstvu spravedlnosti. A pokud bych se do ČR přestěhovala, abych na bezplatnou právní pomoc nárok měla, pro "Barnevern" by to byl důkaz mého nezájmu o děti a okamžitě by to použil proti mně.