Krize kolem Íránu pramení z desítky let trvající snahy této země získat prostředky na výrobu jaderných zbraní a ze stejně odhodlaného úsilí USA a Izraele tomu zabránit. I když íránští vůdci soustavně popírali, že by usilovali o jadernou bombu, dlouho se snažili o tuto technologii, aby zvýšili své zásoby vysoce obohaceného štěpitelného uranu. Aby toho dosáhli, zvládli technologii obohacování uranu pomocí plynových odstředivek a nainstalovali jich stovky v různých zařízeních. Za prezidenta Baracka Obamy byly vzdušné a raketové útoky na tato zařízení stálým tématem amerických a izraelských vojenských diskurzů, ale Obamovi a jeho týmu se spolu s diplomaty z Británie, Francie, Německa, Číny a Ruska podařilo vyjednat dohodu s Teheránem – společný komplexní akční plán neboli JCPOA – který vyústil v pozastavení většiny operací centrifug výměnou za zrušení ekonomických sankcí.

Během kampaně v roce 2016 Donald Trump odsoudil JCPOA jako „strašnou dohodu“ a jako prezident od dohody odstoupil. Současně nařídil kampaň „maximálního nátlaku“ na Írán sestávající z tvrdých ekonomických sankcí, přičemž trval na tom, že právě ony donutí Teherán vrátit se k jednacímu stolu a přijmout dohodu, která by se mu více zamlouvala. Místo toho se Íránci snažili donutit Trumpa vrátit se zpět k JCPOA prostřednictvím diplomatických kontaktů s ostatními signatáři paktu, a když to selhalo, začali obnovovat svůj program obohacování. Prezident Biden se zase zavázal, že se znovu připojí k JPCOA, a jeho nejvyšší diplomaté se setkali se svými íránskými protějšky ve Vídni. Ale Íránci, kteří sledovali, jak Spojené státy porušují své sliby za Trumpovy administrativy, jsou znepokojeni návratem k dodržování JCPOA bez předchozího zrušení sankcí, a tak se jednání ukázala jako obtížná.