Vývoj se však ubíral jiným směrem a teze o „konci dějin“ a vítězství liberální demokracie se nenaplnila. Události 11. září, nekonečné války v Iráku a Afghánistánu a globální finanční krize v roce 2008 vytvořily jiný svět. Po třech desetiletích může být globální politická a ekonomická situace jen stěží depresivnější.

Takzvaný světový řád založený na pravidlech pod vedením USA se hroutí. Zdá se, že globalizace je na ústupu, ekonomické a energetické dodavatelské řetězce byly narušeny a hrozí globální recese. Pandemie Covid-19 vystavila globální ekonomiku a sociální soudržnost bezprecedentnímu stresu a zdá se, že i demokracie je na ústupu. Populismus, polarizace, kulturní války a rozšířený hněv a křivdy rostou ve všech západních demokraciích. Zdá se, že vlády nejsou schopny vyrovnat se s neuvěřitelnou řadou narůstajících výzev.

Americký prezident Joe Biden se snaží zachránit svou zemi před sebou samým a množí se pochybnosti, že bude kandidovat podruhé. Ve Francii má Emmanuel Macron občas správné postřehy a vždy se snaží nabídnout vizi, ale v Evropě je sám a ve své zemi po nerozhodných volbách oslabuje. Pokud jde o Británii premiéra Borise Johnsona, žádný další komentář se nezdá být nutný; politicky je to mrtvý muž. Německo vede neinspirativní a necharismatický Olaf Scholz, postrádající leadership své předchůdkyně Angely Merkelové. EU mezitím postrádá vize a vedení. Západ se chytil do pasti sebepoškozujícího skupinového myšlení. Lídři EU jsou odtrženi od reality a inklinují k nesprávným kalkulacím, neschopnosti, vojenské přepjatosti a klamu. Jsou tak posedlí Ukrajinou, že zcela ignorují, že ekonomiky jejich vlastních zemí se rozpadají pod tíhou sankcí uvalených na Rusko.