Ano, byl jsem s rodiči předchozí večer na Albertově (byla hrozná zima) a poté na Vyšehradě. Jistě, v průběhu předchozího večera k nám chodily desítky lidí, že tentokrát to bylo extrémně krvavé (starší sourozenci ještě nebyli doma a máma se o ně strašně bála), další lidé nosili desítky bot a brýlí, které lidé v davu poztráceli na Národní třídě, ale pro mě to nebylo nic, co by přesahovalo standartní rodinné prostředí.
Máma mi následujícího dne opakovaně říkala, že se obává, že za této situace se nic hrát nebude. Byl jsem hrozně zklamaný a opakovaně jsem apeloval na svoje sourozence, že už se na to měsíc těším a že slib je slib.
Nakonec se všichni s drobným zpožděním dostavili a konečně jsme začali hrát moji vysněnou hru. Hra probíhala báječně pár hodin (byť kluci pořád běhali k řinčícímu telefonu), ale poté se Martin Klíma a starší sourozenci dozvěděli, že měl údajně zahynout student Martin Šmíd. Poté Martin Klíma, který měl zásadní projev na Albertově, povstal a pronesl, že za této situace dál pokračovat nemůže. Hra byla k mé velmi malé radosti přerušena a Martin Klíma se vydal s mými sourozenci prověřovat, zda je informace o mrtvém studentovi pravdivá.
Jaká byla moje radost, když se cca za tři hodiny vrátili s tím, že se informace nepotvrdila, a že můžeme pokračovat dále!!! Ten večer jsme skončili dost pozdě večer a já v tu chvíli netušil, jaký přelomový čas zažívám. To, že jsme následujícího dne měli opět ostrahu před bytem, že všechny, kdo k nám mířili, StB zadržela a bratra Marka odvezli do cely předběžného zadržení, v mých dětských očích nepředznamenávalo nic revolučního ani výjimečného, co bych neznal z předchozích let…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
