Ano, byl jsem s rodiči předchozí večer na Albertově (byla hrozná zima) a poté na Vyšehradě. Jistě, v průběhu předchozího večera k nám chodily desítky lidí, že tentokrát to bylo extrémně krvavé (starší sourozenci ještě nebyli doma a máma se o ně strašně bála), další lidé nosili desítky bot a brýlí, které lidé v davu poztráceli na Národní třídě, ale pro mě to nebylo nic, co by přesahovalo standartní rodinné prostředí.

Máma mi následujícího dne opakovaně říkala, že se obává, že za této situace se nic hrát nebude. Byl jsem hrozně zklamaný a opakovaně jsem apeloval na svoje sourozence, že už se na to měsíc těším a že slib je slib.