7. května 2005 se americký prezident George Bush cestou do Ruska na oslavy 60. výročí Dne vítězství v Evropě zastavil v lotyšské Rize. V projevu, který v lotyšském hlavním městě pronesl mimo jiného prohlásil, že Jaltská konference navázala na nespravedlivou tradici Mnichova a paktu Molotov-Ribbentrop. Konference je dnes interpretována jako moment selhání. Západní státníci prý podlehli Stalinovi a dopustili rozdělení Evropy na sféry vlivu, které ponechalo Československo v té sovětské. Není to úplně přesné, i když sovětský vůdce byl na konferenci z mnoha důvodů vůdčí figurou.

Akce se konala na jeho „domácí půdě“, na území osvobozeného Sovětského svazu. Prezident Roosevelt měl cestou (americkými vozy z pomoci na základě zákona o půjčce a pronájmu) přes Krymské hory z letiště Saky do Jalty možnost poprvé na vlastní oči vidět válečné škody a utrpení okupace. Rooseveltovi, který měl za sebou osmitisícikilometrovou plavbu na americkém křižníku na Maltu a následný přelet na sovětské území, zbývaly dva měsíce života. Británie v té době byla již jen stínem svých dřívějších schopností, postrádala vojenské, materiální i finanční kapacity na to, aby byla hráčem stejné váhové kategorie jako Sovětský svaz a USA. Nemohla to vyvážit ani bezesporu impozantní osobnost a zkušenosti britského ministerského předsedy, kterému zbýval necelý půlrok v premiérské funkci. Stalin se nemusel ohlížet na parlament ani voliče jako Churchill a ani na závažné zdravotní komplikace, které významně limitovaly umírajícího amerického prezidenta.

To vše mělo na jednání vliv, ale zdaleka nešlo o to nejdůležitější. Nejvýznamnějším faktorem byla „realita na zemi“. Sovětská vojska v okamžiku konference stála na Odře, 70 kilometrů od Berlína, zatímco vojskům západních spojenců zbývalo do říšského hlavního města ještě několik set kilometrů. Byla to právě tato tvrdá realita sovětského postupu a skutečnost, že SSSR nesl hlavní tíhu bojových operací a na východní frontě eliminoval rozhodující část německé branné moci (poměr německých ztrát na západní a východní frontě byl cca 1:7), která definovala, o čem a jakým způsobem se bude jednat.