Před dvaceti lety již třetí den pokračovalo americké vojenské „dobrodružství“ v Iráku. Nálety se v tento den soustředily na předměstí Bagdádu, agentury reportovaly o amerických silách zapojených do velké tankové bitvy na západním předměstí Basry. Prezident Václav Klaus byl v okamžiku napadení Iráku sotva dva týdny po své první inauguraci prezidentem České republiky. Ve svém textu Jak vidím tuto válku (MfD, 25. 3. 2003 - ZDE) mimo jiné napsal:

– „Válka je strašlivá věc. To ode mne není ani pacifistická, ani bojácná fráze, ale výraz mého bytostného přesvědčení.“

– „Je proto třeba ne dvakrát, ale desetkrát měřit, než dopustíme, aby řešení politických problémů a sporů mezi státy do svých rukou převzali generálové. To je ale jen jedna stránka celého problému. Ta druhá se ptá: jak silný musí být motiv pro to, aby bylo možné říci, že jiné než vojenské řešení nebylo k dispozici?“

– „Irák je samozřejmě diktatura se vším všudy, což je uspořádání, které je pro dnešní euroatlantickou civilizaci nepřijatelné a potenciálně nebezpečné. Ale představa zastánců útoku na Irák, že lze demokracii zavést vojenskou silou, je pro mne jako z jiného vesmíru.“

– „Už vůbec nemluvím o problémech, do nichž se mezinárodní společenství dostane po skončení války, tedy při pokusu o vytváření nového Iráku podle západního střihu. Demokracii lze podporovat i inspirovat, ale nelze ji nadiktovat, tím méně vojenskou silou.“