Dnešní technologické možnosti by umožňovaly i volbu stiskem ikony na obrazovce chytrého telefonu. To, že se tak neděje, má svůj důvod. Jedním z podstatných je uchování důvěry v demokratický proces. Ten musí být rozumově přístupný i poslednímu z posledních, musí být pochopitelný a těžko zpochybnitelný. Což současný čistě „analogový“ osobní způsob volby za plentou ve volební místnosti za přítomnosti volební komise složené ze zástupců kandidujících stran i širší veřejnosti dokonale splňuje. Je to způsob prověřený, funguje a nikdy nečelil významným stížnostem ohledně své důvěryhodnosti. Řada lidí někdy v životě ve volební komisi seděla nebo alespoň někoho, kdo v nich seděl, zná. Stejně tak jako zná nebo si umí představit, kdo jsou ostatní voliči v daném okrsku. Tato dohlédnutelnost a srozumitelnost je významnou hodnotou. S prvkem korespondenční volby nebo jakékoli jiné „smart“ metody se tento původně jasný systém zatemňuje a původní hodnota srozumitelnosti se ztrácí. Významně to může ovlivnit důvěru v demokracii jako takovou.

Proto je zcela na místě se ptát. Zlepší tento zákon naší demokracii? Posílí, nebo oslabí důvěru v demokracii a celý politicky systém? Upevní jeho stabilitu, nebo jej ještě více rozkolísá? Budou voliči doma důvěřovat volbě lidí žijících mimo tuto zemi, která třeba zvrátí „domácí“ výsledek? A jak domácí voliči přijmou převrácení výsledku, které přijde od pro ně nesrozumitelné a jen složitě představitelné skupiny voličů kdesi v zahraničí? Kdo tam hlasoval? Jaké má vazby na ČR?