Iniciativy zastoupené ve Fóru alternativ nesouhlasí s vládním návrhem zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi (tzv. církevní restituce). Výhrady máme jak proti rozsahu a způsobu samotného majetkového narovnání, tak proti způsobu legislativního projednávání návrhu zákona, které vláda Petra Nečase zvolila.

Vláda ve svém návrhu vychází z chybných východisek, užívá nesprávné postupy při naplnění či vyčíslení narovnání vzhledem k míře ekonomického dopadu na současné a budoucí generace. Volí nedemokratické kroky při schvalování zákona, což spolu s předchozími závadami zpochybňuje principy právního státu.

U veřejnoprávního majeteku, který kdysi měla ve správě církev, resp. katolická církev, musí být tento právní chcarakter zachován dál sloužit novým úlohám, které má moderní veřejná správa plnit.

Valná část majetku, který mají církve obdržet, jim nikdy nepatřila a měly jej pouze od státu ve správě. Dokladem jsou mj. rozhodnutí císaře Josefa II. v poslední čtvrtině 18. století, jimiž byla řada objektů katolické církve převedena na jiné využití, různé limity pro nakládání s větším církevním majetkem bez souhlasu rakousko-uherských státních úřadů, či samotná existence církevních desátků a jejich případné vymáhání státní silou. Církve si tudíž nemohou tento majetek nijak nárokovat, natož do svrchovaného vlastnictví. Scestnost tohoto požadavku vystupuje o to více, že současné církve již neplní ve státě tu úlohu, kterou měly ve středověku a raném novověku, kdy byly pověřeny realizací státního náboženství, neboť naše republika je státem laickým.

Nepopíráme však, že církve nadále vykonávají veřejnoprospěšné služby, a proto by je měla veřejná správa ekonomicky zajistit, přičemž vhodnými formami se nám zdají jak propůjčení určitého majetku, jako stabilního zdroje příjmů, tak např. daňové asignace.