František Dostál: Stacionář jedině silně ozbrojený

23.09.2017 7:34 | Zprávy
autor: PV

Dal jsem se do řeči s mladým „botičkářem" uprostřed Václavského náměstí, jehož tělo bylo ozbrojeno zřejmě pro okamžik, kdyby došlo k přepadení blízké banky.

František Dostál: Stacionář jedině silně ozbrojený
Foto: Vít Hassan
Popisek: Policejní těžkooděnci.

Utrousil jsem větu, že po celé dny zde stojící auto za nějaký milion by mělo spíše jezdit. Dostalo se mi odpovědi, že se jedná o tzv. stacionář, kde se turisté dozvědí, kudy se jde třeba ke Staroměstské radnici. Myslím, že by k tomu postačily informace podávané z dřevěného přístřešku obyčejné informační služby na chodníku. V cizích velkoměstech se člověk musí vyznat v plánu města. „Botičkář" mně ozřejmil stacionář, a já přitom pohlížel na cyklisty jedoucí mezi lidmi na přechodu na začátku Vodičkovy ulice, kteří pokračovali dál po chodníku k Muzeu. K nim by zřejmě ozbrojený „botičkář" nedoběhl. On posílá turisty na Staroměstské náměstí a pobírá slušný plat. Na stacionáři by ale mohly také viset portréty bývalých ředitelů „botičkářů" R. Blažka a Kotrouše. Ostatně, není těch stacionářů po Praze málo? Co když nějaký turista si bude přát navštívit Malostranský hřbitov, který se však nachází až v Košířích?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Ing. Ondřej Knotek byl položen dotaz

Nemá snad pravdu?

Belgický podnikatel a bývalý lobbista Frédéric Baldan, který kvůli kritice Ursuly von der Leyenové na několik měsíců přišel o přístup ke svým penězům, varuje, že se EU mění v totalitní stát, který chce ovládat veškeré aspekty našich životů. Toho podnikatele nemám, ale také mám dojem, že nás chce EU ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: O migračním paktu, protestech a jejich širších souvislostech

15:49 Jiří Weigl: O migračním paktu, protestech a jejich širších souvislostech

Denní glosa Jiřího Weigla