Došlo dokonce i na železnou konstrukci 120 let Železničního mostu v Praze, který by spíše potřeboval nový nátěr a odštípání na konstrukci uzamčených zámků od těch, kteří se již stačili rozejít. Název mostu je opravdu odvozen od dopravy po železničních kolejích. Zamilovanost a slib celoživotní lásky lze dokazovat zadíváním se do očí milované bytosti, posezením ve večerní tmě na dosud nezorané mezi, anebo společným ochutnáním dobrého vína. Jinak se jedná spíše o podporu výrobců zámků. Zrodila se navíc i trochu nesmělá otázka – které z těchto vystavených fotografických děl na mostě potěší i generaci přicházející? Průhledné plachty na mostě přes Vltavu nabízejí fotografie ženských těla popsaných prý básněmi. Velké rozměry pláten nejsou zárukou velkého uměním. Silně pochybuji, že tyto básně budou zachovány vedle díla J. Seiferta, F. Šrámka a dalších. Stejně tak fotografie nahotinek těžko skončí v muzeu vedle děl F. Drtikola, T. Kusčynského a jiných. Pod mostem do Vltavy přitéká také potok Botič...