Dnes lze ovšem s výhodou sáhnout po některém z internetových vyhledávačů, a ponořit se do datové základny. Archaické typy však své ego nedrásají internetem. Z jámy nevědomosti mě spolehlivě vytáhl Radim Brázda, spoluautor Filosofického slovníku (Olomouc 2002).

Autor tu uvádí, že dromologie je teorie, vytvořená P. Viriliem (viz nahoře kniha: Rychlost a politika) , podle níž jsou společnosti profilovány a strukturovány svým vztahem k rychlosti a schopnosti využít tuto rychlost, ve spojení s masou, k udržení a stupňování moci – dromokracie. (…) člověk se začíná pohybovat ve virtuální (mediální, vehikulární, tj. samohybné, vlnové) sféře světa, jehož časoprostorovou dimenzi již zcela nekontroluje. Předmětná definice je širší a preciznější, než zde uvádím.

Je dobré znát klasiky a je výhodou mít poblíž skutečné filosofy. V daném případě jsem narušil koncentraci Tomáše Hauera z Ostravy. Se stoicismem sáhl po sborníku s názvem Ztraceni v terrapolis (2012) a nalistoval příspěvek Dromologie. V zasvěcené laboraci se jeho dočasnými asistenty stali Paul Virilio, Jean Baudrillard, Gilles Deleuze a další.

Dromologie mi přišla později na mysl při čtení Lidových novin na konci listopadu 2014 a května 2015. Sociolog a filosof Filip Vostal zveřejnil v Lidových novinách dva eseje: Co nám rychlost bere a dává a následně Vše se mění, ale stojíme na místě.

Civilizaci je třeba oživit rekonstrukcí jejich struktur

Rizik, kterým jsme vystavení v dnešní post-moderní, post-politické, post-něco… společnosti vystaveni je dlouhá řada. Žití nonstop a zkrácený čas spánku, narušování biorytmů, datové ingerence, elektromagnetické vlnění apod. mění nejen denní a společenské návyky, ale i funkce mozku a DNA. Regenerovat je pro člověka stále těžší a pro společnost, přesněji řečeno Trans National Corporation, stále méně žádoucí.