František Kuba: Homunkulové z České republiky

8. 10. 2019 16:18

Zatím ne ti od spisovatele Petera Lorenze (NDR), z protřepávaných zkumavek genetického ústavu a minusových teplot, ale někdo nám bližší – jde o běžné lidi z takzvaného Česka.

František Kuba: Homunkulové z České republiky
Foto: pixabay.com
Popisek: Demokacie - ilustrační foto

Jak se to všechno stalo? Nejspíše zahrála do karet dnešní akcentovaná dystopie, o které se stále naléhavěji hovoří. Pravda a láska porazily spravedlnost. Havlisté a Václav Klaus dali P a L, tedy ideologickým konceptům, cíleně natolik zapravdu, že jsme coby stát zhavarovali laciným výprodejem průmyslu, snížením rozměru zemědělství a to v rostlinné i živočišné produkci! Kurs Klausovy negativní prosperity (propad) nastal prostřednictvím velmi laciné koruny vůči západním měnám a pokračoval dalšími delimitačními procesy v rámci několikanásobně neo/koloniálního státu pod taktovkou USA, Německa, EU.

To nehovoříme o privatizaci bankovního sektoru, kterým byla přeražena páteř naší ekonomiky. Prognostik v politické funkci Miloš Zeman to dokázal podobně jako premiérka Spolkové republiky Německo Angela Merkelová – Wir schaffen das. Navíc se zcela nestřídmě pochválil tím, že kapitalismus v České republice nastal až jeho zprivatizováním čs bank. Tato fakta jsou daleko důležitější jak Zemanova politická masturbace nad jedním (údajným) článkem Ferdinanda Peroutky o Hitlerovi.

Takže i Česko-Slovenské prosperující a úspěšně exportující zemědělství dostalo, prostřednictvím vysavače prosperity typu de Lux, negativní konotace. Stačí jen srovnat tehdejší a současné produkce. K tomu podíly našich výrobců na trhu. Naše exporty jsou nevýrazné, agrární komplex Slušovice se stal archivním materiálem. Jak poděkovat Václavu Havlovi a Stanislavu Devátému? Že by další lavičky?

Stáváme se diváky scenérie zadlužování a není vyloučeno, že mnohý liberální demokrat si rád „poslouží“ na státu, podobně jako vojáci na jeptišce uvázané k žebřiňáku; jako bychom byli znova někde v Prusku v jisté fázi druhé světové války.

Stále jen slavíme – nebilancujeme

Při výročích po Vítězném listopadu ´89, se na orloji disentu v Praze objevují staří i noví svatí. Třeba statečná Kamila Moučková, šlechetný Alexandr Vondra a jiní lidé z mýtů, které (na politickém jevišti) fialovým boďákem nasvětlila protektorská ambasáda, která zapomněla vrátit Melantricha. A přitom si na toto tradiční vydavatelství netroufli ani komunisté!

Pamětihodnost, snad ne EU/defraudanta Vondry (440 mil), zaznamenaly Lidové noviny 10. června na straně 20. Glosátorem, snad ne stísněného intelektu, se stal historik Jan Adamec. Odstupme na chvilku od zmíněného textu, kterým bychom se neměli nechat psychicky intoxikovat. Je však pořád v paměti nezmanipulované části národa, většinou občanů, sociologické grupy 60 +, kteří až dokumentačně vědí, kdo/co Saša Vondra byl, a v jádru zůstal. I kdyby se jisté zahraniční agentury ztrhaly agitační prací.

V ostrém kontrastu k jeho „kultivační“ disidentské práci vyznívá článek Ondřeje Slačálka Odkaz znovu platný (Právo, 21. srpna 2018).

Deutsche Demokratische Republik (NDR)

Odvolávat se na zdroje z NDR je dnes „skandální“ záležitost. I pro „nezávislé“ redakce. Třeba kniha Vzpoura homunkulů od Petera Lorenze (Neues Leben, 1981). Dané kapitoly řeší mnohé i dnes. A to v dynamických procesech: genetický výzkum na špičkové úrovni, vědecké kariéry, profanace statutárními posty a penězi, odvaha čelit totalitě a přirozeně: řešit osobní vztahy.

Jak to funguje v České republice dnes? Domnívám se, že po Vítězném listopadu už zase prostor ovládli ti „kovaní“. Takže, jste-li pitomec a bez tvůrčí invence, zajistíte si dodatečné kompetence na kovadlině zpravodajských agentur a ČT. Budete smysluplní ve smyslu mainstreamu. Budete mít dobrý příjem, budete mít třeba pofiderní (ale uznané) vzdělání, budete mít perspektivu v Novém řádu, patrně také v ministerstvech ČR a jimi řízených či dotovaných organizacích, viz politické neziskovky. Zdá se, že platí zásada: Čím více hřešíte proti stabilitě státu a logice infrastruktury, tím rychleji půjdete v kariéře kupředu.

30 let po plyšové a pocákané

Miloš Jakeš je proti dnešním neomarxistům z Milionu chvilek těžký machr, má zkušenosti z vrcholné politiky, vysokoškolské vzdělání (RSDr.) a praxi u Tomáše Bati. To se počítá. Mediální ataky, jež ho ironizují, vypovídají daleko více o jeho tvůrcích, než o něm samotném. Jeho zvláštní způsob mluvy bychom snad mohli srovnat s exrektorem UK a senátorem Hamplem.

Ale, co s našimi zralými lidmi plnými vzdoru? Inu, jak se dnes s oblibou říká, je to „jen“ ressentiment poražených Listopadem ´89. Dnes mají naopak mladí vyvolení možnost studovat obory jako Politická korektnost, Populismus, Gender, Rasismus, Imigrace, Neziskovky apod.

Jedná se o Sorosem a beranidly Evropské Unie vtloukané myšlenkové proudy typu výzkumného ústavu typu Tavistok. Že by těžká totalita? Minimum nákladů zaplatí onen magnát, většinu však daňoví poplatníci, občané České republiky, kteří nemají žádnou možnost do těchto finančně-politických vírů a mediálně toxických virů zasahovat. Takže být neomarxistou je dnes velmi svůdné, stejně jako nechodit do školy a mít naprosto jasno o ekologii.

Manuál osobního úspěchu v ČR dnes by třeba mohl být takový. Chvilku budete přetěžovat sociální sítě, pořvávat na náměstích, případně relaxovat na Letné, stýkat se s papeži (nejlépe heretiky) a budoucnost přijde za vámi sama. Greta „Garbo“ nebo Jiří Dienstbier by mohli vyprávět, až by jim zdřevěněly jazyky.

Voliči se mohou domnívat, že lidé jako on přivedli ČSSD k hranicím volitelnosti. Pravdou však také je, že 140leté tradice se člověk skutečně nenají. Ostatně, jak tomu bylo v pokračování tradice sociálních demokratů, přesídlenců do USA? Někdo důsledný může zavzpomínat i na prvního předsedu ČSSD v Praze. Organizátoři mu dali jen 3+1 v Praze. Proč tak rychle zmizel? K tomu připočtěme švýcarské fondy, kauzu Lidový dům apod. Otazníky Sociální demokracie tvoří zaprášenou pavučinu. Všude tam cítíme velkého režiséra (možná pavouka) Miloše Zemana.

Jaké máme výsledky po 30 letech svobody?

„Kolik továren, přehrad, mostů a sídlišť jsme postavili?“ Táže se Štěpán Kotrba na dobu po roce 1989 v článku, který zveřejnily Parlamentní listy 9. 9. tohoto roku. Mediální analytik a bývalý člen Rady Českého rozhlasu Štěpán Kotrba byl hostem rozhovoru na Českých médiích. Co řekl na třicáté výročí sametové revoluce? Je nám lépe? Co se postavilo? Kotrba šokoval… A co veřejnoprávní média – potřebují novelizovat kodex? To vše a mnohem víc vypověděl Kotrba v onom rozhovoru.

Takových varovných signálů o pokračující destrukci infrastruktury České republiky, prostřednictvím zahraničních agentur, je nespočet! Namísto seriózních analýz převažují útoky mainstreamu na Rusko a Čínu.

Zkusme se zadívat do reality, třeba varovný článek Nepěkné vyhlídky. Ivan David poodkryl hnisající ránu českého zdravotnictví. Byl zveřejněn v Parlamentních listech dne 21. března 2019. Aranžmá bylo takové, že do svého pravidelného pořadu Na prahu změn si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval psychiatra, publicistu, exministra zdravotnictví, bývalého ředitele Psychiatrické léčebny v Bohnicích, klinického farmakologa a soudního znalce Ivana Davida.

Kdybych mohl střídmě komentovat intelektuála Ivana Davida, já sám, tak bych mu přisoudil výjimečné postavení. Ve své době, kdy zastával funkci ministra zdravotnictví, byl v rámci ČSSD atakován, že je introvert, že má nadstandardní vztahy s jistou osobou z pracovního okolí, že je nekomunikativní.

Nevím, jak to tehdy přátelé Vladimíra Špidly posuzovali, ale logos to jistě nemělo. Soudím tak mj. z toho, že jsem tehdy měl možnost sednout si s ním (ve Fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě) ke stolu, kde zásadní věci projednávali Ing. Petr Lachnit, CSc., PaedDr. Jiří Grossman, MUDr. Kubinyi, Ph.D. (tehdy z radiologie).

Za sebe mohu říci, že ministr Ivan David byl konzistentní, korektní a vyjadřoval vize a cíle, kterých se dalo dosáhnout, což se i dnes potvrzuje. Následně jsme si vyměnili materiály, které postihovaly fenomén Bezdomovectví mužů. On vycházel ze světových zkušeností, já ze zkušeností v České republice. Jsem tak přesvědčen, že je to člověk, jenž umí pracovat s detaily, aniž by ztrácel strategické souvislosti. Nejsem politický terapeut, ale mám otázku na takzvanou levici: „Proč musela jeho „hrací žeton“ v ruletě politiky zvednout SPD?“ Třeba to není špatná politická strana. Třeba jen my jsme rozviklaní v podřadné roli EU homunkulů, kteří se nechávají manipulovat?

Plané rebelování v takřka demokratickém státě

Kdo chce „planě“ rebelovat, tak si přečte třeba Patricka J. Buchanana Smrt Západu (2004). Kdo chce narušit infrastrukturu dosud trochu fungujícího státu, tak se začte do Roberta Nozicka Anarchie, stát a utopie. (Academia 2015).

Na závěr k této malé sondě „pravdy a lásky“ snad jen konstatování již zmíněného Roberta Nozicka: „Od žádné asociace nedostanu nic, co pro ně bude mít větší hodnotu než to, čím jí přispěji já.“ Nevím, zda tím předvídal piráty, TOP 09, nebo voliče obecně?

Ještě jednou homunkulové

Kniha Vzpoura homunkulů od Petera Lorenze (Neues Leben, Berlin 1981) je velmi názorná. Psychologizuje to, co má být psychologizováno v evoluci vědy. Neumím převést její mistrovství slova do svých „těsnopisných“ řádek. Tito se však v závěru, díky svému genovému vkladu a morálním přenosům, osvobodí od závislosti bezmyšlenkovitě konat (ve smyslu lidského perfidního zadání). Tím také osvobodí i své lidské okolí participující na tomto ďábelském experimentu.

Jiní než hrdinové polistopadové éry

Ďábelských experimentů je mnoho. O našich, anebo polských disidentech (Solidarita) už psal politolog Ondřej Slačálek, viz shora. Nechci ho převyprávět. Je to zejména o počtu tehdy vzdorujících lidí a skutečném vlivu na společnost. Přesněji pak srovnání: bytové semináře v Praze versus polské loděnice a výrobní závody na severu Polska.

Statečnost není vyhrazena jen disidentům. Znal jsem, mohu říci důvěrně, jednoho NE/disidenta z Ostravy. Jako příslušník SNB a velící důstojník nesouhlasil se vstupem vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 na území ČR. Svlékli ho z uniformy. Šel pracovat do Vítkovických železáren. Byl také soudním znalcem přes dopravu. Po letech se vrátil jako statutární zástupce ministra vnitra ČR Ing. Hradílka. Čas se nezastavil. Svůj lidský odkaz dokončil jako přední lektor Městské policie Ostrava. Byl respektován nejen strážníky; uměl rozlišovat dobro a zlo a včas reagovat. Při jeho pohřbu v Ostravské kremaci se sešli ve velkém počtu příslušníci bezpečnostních a záchranných složek. Byla to manifestace vděku. Ne pro jeho IQ 150, ale pro znalosti, které lidem v uniformách bez okázalých gest předával. Tento neobyčejný člověk z Jižní Moravy byl plk. Ing. Ludvík Vaculka.

Nakonec ještě malá poznámka. Velice si vážím Jana Schneidera, spisovatelky Procházkové Václava Žáka a dalších skutečných disidentů. Bylo by zajímavé dokumentovat, kolik lidí se na ně nabalilo?

(zdroj: Patrick J. Buchanan Smrt Západu. Jak vymírání obyvatel a invaze přistěhovalců ohrožují naší zemi a civilizaci. První vydání. Mladá fronta, Praha 2004. ISBN 80-204-1103-8)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…