Takže, nyní můžeme politicky meditovat například prostřednictvím korupční toxicity tradiční politické strany, s téměř 140letou tradicí. Ano, jedná se o hrubý příměr, ale velmi potřebný v mnoha odkazech na pofiderní stabilitu politických stran a tímtéž vibrace takzvaného Česka při cestě do análu „naší“ Angely. Čekat tam, na konci tunelu, světlo asi nelze, tedy: pokud nepojede v protisměru našeho očekávání Schnellzug Jean-Claude Juncker.
Dopisy z Liďáku
Je stále v rozměru soudobé historie, jak papaláši z Lidového domu sází do schránek členů ČSSD zbytečnou a drahou korespondenci. Tak třeba, před asi 20 lety se prezentoval Vladimír Špidla svými krindy-pindy o tom, jaký je, i o tom, jaký má vztah k České straně sociálně demokratické. No nic, snad ještě nebylo nejblběji.
Souběžně s tím putoval i dopis Stanislava Grosse, přibližně s adekvátním obsahem. Co to mělo znamenat, to snad ani tehdy nevěděli sami „autoři“ a obtěžovatelé české pošty a členů ČSSD, kterých bylo (ještě po Zemanově tsunami) dost hojně.
Pokud někdo „umí“ Starý zákon, pak v tom může vidět snahu dvou „vyvolených“ – dorovnat se Bohu. Snažili se možná říci: „Jsem, kdo jsem…“ A jeden už není a na druhého to čeká. Inu vyvyšovat se nad Jehovu se skutečně nevyplácí. Lazar byl jen tréninkový případ. I kdyby člověk mezitím zlikvidoval (na znamení své velikosti) eurokomisaře, bývalého ragbistu, není proto velký a neměl by tomu podléhat!
Krajně nedávno zase putovaly dopisy. Jeden od Milana Chovance a druhý od Jana Hamáčka, nepřekvapuje, že byly antagonistické. Pokud se spolehneme na krajní perfiditu Evropské komise, tak bychom to mohli pojmout pod sdělením „V různosti je jednota“, heslo dobré pro starého kokota. V případě nedostatků argumentů je vždy možné se odvolat na anatomii a fungování svalů lidského těla. Hadi nejsou antagonističtí, a proto mají smrticí sílu ve smyčkách svého sevření jako Evropská unie s vyhrůžkami, dotacemi a soudními procesy. I to by měli lidé jako Novotný a Starec vědět a nebát se to říci. Třeba ještě včera na úvod do dialogu: „Ale Slávku, tak to přece není.“ No, nebudeme je věšet na rozcestí, třeba by vznikly nároky na rovné zacházení i s Tomášem Prouzou, nedávno ještě Sobotkovým favoritem pro jednání s německou administrativou.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV