V souladu s tímto záměrem a dále jdoucími řádky neatakuji ani dřívější zajímavé akvizice a alchymistické praktiky ČEZu na Balkáně, ba ani překvapivé režijní tahy premiéra před nedávným summitem akcionářů. Ministerstvo financí řízené z pozic ANO přestalo v tomto intervalu být garantem této polostátní firmy. Prý se jednalo jen o výši dividendy za akcii. Kdo ví, nepoví.

Zvolte nás, jinak bude zle

Dojde prý (po volbách) k omezování sociálních služeb, ale nejen to. I ta pětistovka, kterou nám důchodcům slíbili, je už dávno zvýšenými cenami de/valorizována. Co bude po volbách do Poslanecké sněmovny? Podle některých občanů (asi chroničtí nespokojenci) dojde ke všeobecnému zdražování. Má se to týkat elektřiny, plynu, pečiva, brambor, zeleniny, másla, sýrů, vajec, ovoce a dalších položek. Namísto kvalitního a dostupného medu v obchodech, budou téci jen medové řeči politiků z obrazovek televizorů. Důchodci budou stále znovu a znovu doplácet na „úspěšnost Nečasovy a v přímém pokračování i Sobotkovy vlády“. Korunka ke korunce, důchodci jsou (svým počtem) zlatá trojská unce. Právě proto se nesmí účelně organizovat. Předseda Rady seniorů pan Pernes velice dobře ví, co a jak, ale chce se udržet na výsluní. Údajně je těžkou olověnou poklicí na hrnci seniorské beznaděje.

Na zvýšení důchodů nejsou údajně ve státní kase peníze. Na druhé straně, podle jistého senátora, odtéká každoročně směrem k nestátním neziskovým organizacím celých 16 miliard. Kolik takových peněž už bylo proPánkováno?

Metoda hlavního článku včera

Přesně si už nevzpomínám, kdy jsem poprvé zaslechl termín metoda hlavního článku, typoval bych to na sedmdesátá léta 20. století. Každopádně to bylo v Ostravě-Kunčicích v Nové huti KG, která coby významný metalurgický podnik, patřila k vlajkovým lodím českého průmyslu. To by mohl dosvědčit i dlouholetý generální ředitel Generálního ředitelství hutnictví železa soudruh Dlouhý, otec Vladimíra Dlouhého manažera „dynamizace“ čs. průmyslu po sestupné křivce.

V Belgii vystudovaný prognostik Vladimír Dlouhý, který chtěl svého času „neprosperující“ NHKG prodat za korunu mi rozumí, a na ostatních mi tolik nesejde. Už dlouho mě však ve snech pronásleduje promarněná šance, že jsem nebyl na místě, kde to řekl (a jistě myslel americky vážně). Takže jsem nemohl sáhnout do portmonky, vytáhnout pětikorunu a s gestem imperátora mu ji podat se slovy: „Ber, Vladimíre, pokud dávám!“