Proč? Abychom se údajně měli lépe, ale jen oni (v kooperaci s Trans National Corporation) vědí, jak toho dosáhnout. Je tedy jasné, že právě ONI pak stanovují výkladová pravidla a činí si nárok na tučné odměny.

Jsou běžní občané opravdu bez smyslu pro analýzu a syntézu či stanovení výhledu v tom či onom horizontu? Jsou dokonce na obtíž politikům?

V odpovědi na tuto otázku, bych si vypůjčil deset řádků od politologa doc. Pavla Robejška, které pronesl v rozhovoru pro deník Právo (23. dubna). Hodně se hovoří o rozpolcenosti Evropy na sever a jih nebo na západ a východ. Vedle toho však existuje mnohem závažnější rozpolcení v evropských společnostech, a sice na vládnoucí a ovládané.

Rozpor mezi tím, co si přeje většinová společnost, a co dělají vlády, posiluje pozici protestních stran uvnitř evropských států a odstředivých sil v rámci EU.
Z Bruselu jsme po nizozemském referendu slyšeli obvyklé křečovité argumentace podle známého vzorce: „Hlasování nebylo spolehlivé, protože lidé vůbec nehlasovali o smlouvě, nýbrž o jiných otázkách, jako je krize eura, migrační vlna, a o dalších tématech.“

Ano, to všechno hrálo svou roli, protože obyčejní lidé dokážou na rozdíl od většiny expertů pochopit, že žádný problém nelze posuzovat odděleně, nýbrž vždy v širších souvislostech.

Ángel Gurría naším hostem

Ale dost stesků a pojďme se nyní těšit z návštěvy jednoho „vědoucího“ s mezinárodním věhlasem. Generální tajemník OECD Ángel Gurría předal v pondělí 6. června Bohuslavu Sobotkovi Hospodářský přehled pro ČR na rok 2016.

Dočasný premiér Bohuslav Sobotka k tomu prohovořil v kódu 5/9 (páté přes deváté). Koukejme mu chvíli na ústa, co z nich vyleze: „Musíme mít schopnost zvyšovat produktivitu práce a hlavně v České republice vyrábět výrobky s vyšší mírou přidané hodnoty,“ … Za tímto účelem chce vláda podpořit vědu a výzkum a posílit spolupráci mezi univerzitami. Kolikrát už tohle zaznělo a jaká to obsahuje rizika do budoucna? Často se také zdá, že premiér všech a snad nikoho z občanů dává přednost svému hlasu před jinými a vychutnává si ho na veřejnosti. Že by vcelku neškodná závislost na sobě?

Ne tak docela, významné mateřské firmy nadnárodních monopolů totiž sídlí mimo naše území (daně odvádějí jinde) a velice dobře si hlídají, aby v Česku finality ve výrobě nebylo mnoho, tedy v dcerách – nejlépe žádná. Přesvědčila mě o tom mimo jiné i publikace doc. Ilony Švihlíkové Jak jsme se stali kolonií (2015). Kdo nemá času nazbyt, tak si může příkladně přečíst alespoň výseč stran 60 až 70. Zamiluje si Václava Klause (bez přívlastků) a pochopí, co můžeme a co nikoli!

Poslední čtyři odstavce článku: OECD radí Česku zlepšit veřejné služby (Právo 7. června) jsou ještě „zajímavější. Třeba to, že jednou z priorit, kterou se Česko bude podle Sobotky zabývat, je zlepšení financování malých firem a takzvaných start-upů, tedy začínajících podnikatelských projektů. 

Pokud to má nahradit tzv. národní šampiony, kterým je věnována zcela mimořádná pozornost ve Francii, Německu i jinde, tak je to opět sázka na hloupost a „nezaviněné“ ztráty. 

Kdo zbohatne, kdo ztratí

V článku se praví: Ministerstvo průmyslu a obchodu v této souvislosti připravuje investiční fond, který by sloužil jako fond rizikového kapitálu, jehož prostřednictvím by tyto firmy mohl dosáhnout na alternativní financování svých záměrů, doplnil premiér. Takovýto projekt byl podle něj jedním z konkrétních doporučení OECD.

Jak to lze alternativně (snad ne pesimisticky) přeložit? Pár desítek lidí z pražského stupínku (obecný příměr V. Bělohradský), pražské kavárny (sluníčkáři na mediálních fórech), kluci a děvčata co se spolu baví (after party) se zmocní rozhodovacích pravomocí, peníze nebudou dohledatelné a tak dále. Kdepak, obětavý „Ušoun“ nám už nepomůže a nebude nás vodit za ručičku. Naší sebestředností nám zvlhly dlaně, nase…e nám na ně.

A protože se jedná o rizikový kapitál, tak jen hlupák by nepochopil, že propad z rizika do černé díry zvané matička Praha nebyl naplánován dopředu, a že Sobotka, Mládek a třeba Urban to mysleli opravdu, ale opravdu upřímně a nikdo do toho nebude tahat kauzu Lidový dům. Výsledné statistiky přínosu pro malé podnikatele se cinknou, až zazvoní nesporným úspěchem (což potvrdí zajisté i Ángel Ángelovič). A možná přijde, v rámci neplánovaného bonusu, i pochvala od Ángely Merkely nebo minimálně od její emisarky. Možností je daleko více, ale žádná není dobrá pro českého, moravského a slezského daňového poplatníka.

Ale nevadí, v rezidenčních čtvrtích či jinde se možná objeví další superznačky automobilů, a pokud bude rizikového kapitálu ještě více, pak i vozidla předních exekutorů, anebo Michala Horáčka, bude pražská městská bezodkladně odtahovat, aby nehyzdily prostory před vinotékami nebo bary s nezaměnitelným charakterem.

Další hrozby

V závěrečném odstavci zmíněného článku signovaného (jon, ČTK) je uvedeno: „Ve středním období bude nutná penzijní reforma, která zamezí tomu, aby se výdaje spojené se stárnutím staly neudržitelnou zátěží veřejných financí v případě, že snižování náhradových poměrů přestane být politicky únosné,“ uvádí zpráva OECD. 

To je bohužel ĎD. Přeložím – Ďábelská dekadence. Jinými slovy, občane ČR, táhni ve střednědobém horizontu (kolik to je?) ke všem čertům. Demokracie i humanita tak opět získávají nefalšovaný postHavlovský charakter.

A tady se nám znovu vynořuje Václav Klaus, který „komunistický“ penzijní fond dovedně v po/sametovém období „ošetřil“ a to přiřazením ke státnímu rozpočtu. Ztráty z takzvané transformace byly na chvíli opticky menší. Zde se nabízí televizní focus group s účastníky: výše zmíněný včerejší ekonom a dnešní dolarový magnát, Zdeněk Škromach, Václav Bělohradský, Jan Keller, Ilona Švihlíková. Přirozeně bez botulotoxina Václava M. 

Jen ta kočka si dále přede: Kolik nití do desíti. Je však nešetrně překřikována jakýmsi fešáckým premiantem s máslem na hlavě a to zase v kódu 5/9. Ale to už jsme někde slyšeli. Přesto něco nevyřčeného mě zasáhlo formou intuitivní otázky ještě mnohem více: Není ta kočka agentkou Kremlu? To by byla ovšem práce pro ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, jako bývalý hokejista by si věděl rady. Nyní už jen překonává intelektuální bodyčeky za těch 170 a 250 milionů rozdaných v táborech běženců. Ale třeba to není pravda, a když, tak na to má relevantní doklady. Věř, kdo chceš nebo běž.

Zdroje:

Doufám, že se Sobotkova vláda bude chovat tak, jak si přeje většina české veřejnosti. Rozhovor s politologem Pavlem Robejškem. Právo, sobota 23. dubna 2016, str. 7 (pokračování ze str. 1)

Švihlíková, Ilona: Jak jsme se stali kolonií. Rybka Publishers, Praha 2015.

OECD radí Česku zlepšit veřejné služby. (jon, ČTK). Právo 7. června 2016.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.