V jednom rozhovoru na otázku: V čem spočívá podstata úbytku voličů sociální demokracie sdělil: „Problém ČSSD je komplexní a vyžaduje komplexní řešení – reformu strany téměř od základů, po čemž volám již od dob Jiřího Paroubka. Jistě, jeden z jeho prvků představuje otázka lídra, ale v systémové vazbě na ostatní řešení. Počínaje otázkou výchovy a výběru lídrů v širším kontextu různých úrovní vedení strany – v demokratických, zdůrazňuji, ve skutečně demokratických primárkách apod. Komplex těchto řešení jsem zpracoval v návrhu projektu modernizace v roce 2007. Naposledy – v méně komplexní podobě – je obsažen v návrhu opatření, jež jsme v okruhu premiéra navrhli po prohraných regionálních volbách. S konceptem skutečně demokratických primárek přišel Jiří Dienstbier.

Tyto návrhy se ale nikdy nepromítly do praktické politiky strany. Jedním z problémů je, že vzešly z okruhu lidí v dané chvíli rozmístěných na vládě bez jakékoli vazby na Lidový dům jako na centrálu strategického řízení strany a tudíž ani na širší stranické vedení. V zásadě skončily u předsedy strany. Lidový dům od nástupu ČSSD do vlády nedisponuje potřebnými odbornými kapacitami pro strategické řízení strany vyžadující napojení na vládní politiku. Od roku 2014 jsou život strany a účast strany ve vládě dvě nezávislé proměnné, což je devastující.“

To jsou závažná slova, přímo dokumentující neschopnost politické strany přijímat výzvy doby a řešit je. Je to doslova imploze, jak u televizní obrazovky na smetišti dějin. Historická cesta, nastoupená před nějakými 140 lety, byla znehodnocena soudobými bafuňáři.

Triumviráty na miskách vah prosté logiky

Triumvirát v podobě Milan Chovanec (předseda strany), Lubomír Zaorálek (volební lídr) a Bohuslav Sobotka (premiér) má oslovit občany, aby přišli k urnám a dali kýžené hlasy.

Na druhou misku očekávaného osudu (voleb) dejme jiný triumvirát, třeba Jiří Zimola, Jeroným Tejc, David Rath. Pokud si porovnáme vzhled první sady politiků s druhou, je dost jasné, která miska vyjede nahoru. A totéž se nám přihodí, pokud budeme zvažovat intelektuální potenciál obou formací (zde miska vyletí). Nelze hovořit o náhodě.