Před léty jsem si odložil článek od psychologa Jeronými Klimeše Jak zacházet s psychopaty (LN 10. srpna 2002) a dodnes z něho čerpám a ozřejmuji si některé věci, které se ve veřejnoprávním prostoru české kotliny opakovaně objevují.

Proto, alespoň fragmentárně, co říká Klimeš? Někteří lidé trpí vážnou poruchou osobnosti, jejich okolí ani stát si s nimi nevědí rady. Psychopati trpí nevyléčitelnou poruchou, nejčastěji kvůli výchově, někdy také genům. Umíme s nimi zacházet? Soudy, vězení a péče o děti bez rodičů – to jsou hlavně oblasti, kde se naše nepochopení projevuje nejvíce.

Zkušený psycholog také přehledně vysvětluje rozdíly mezi psychopatií a sociopatií a připomíná, že psychopat netrpí halucinacemi ani bludy, nelze jej na první pohled odlišit od normálního člověka. Jaké vlastnosti jsou pro něj charakteristické? Častěji se dopouští podvodů, myslí především na svůj okamžitý prospěch. Umí spolupracovat s ostatními lidmi nebo s psychologem, ale jen krátkodobě. Prostě, Carpe diem!

Zaměstnání, která mají pro takto narušené jedince obzvláštní kouzlo, vyžadují velkou míru svobody, vzrušení a sociálního obdivu. Psychopati mohou být úspěšnými závodníky, kaskadéry, horolezci, herci a bohužel i politiky.

A tady je, jak se domnívám, hlavní kámen úrazu pro společnost. Hovořit o politicích jako o psychopatech, to se v české kotlině (kupodivu) nenosí. Nositelé mediálního maistreamu, tj. samotní politici, jejich přímý i nepřímý servis, často i nezávislí novináři, a především majitelé masmédií to prostě nedovolí. Ti všichni jsou součástí společenských her a mají z toho profit.

Občan a volič není holič, a tak se mu členové Parlamentu ČR, členové zastupitelstev, státních orgánů apod. nemusí zpovídat (na křesle) ze svého konání. Někdo, jistě krajně nezodpovědný, by mohl prohlásit, že interpelace jsou pro legrace.

Jak dostatečně víme, tvorba zákonů trvá často dlouho a to, co vyjde z právních a jiných manufaktur, je třeba téměř vzápětí renovovat. Také účinnost bývá (až dovedně) oddalována, snad kvůli státnímu rozpočtu. Rozhodně však stojí za úvahu, zda by JUDr. Marek Benda neměl dostat možnost, sepsat a obhájit disertační práci na téma: Přílepek a jeho aktivační úloha v českém a Evropském právu.

Že taková a jim podobná témata nemizí z našeho čtyřrozměrného prostoru je zřejmé z čísla 8/2014 týdeníku Téma. Ne, opravdu nedělám této redakci reklamu, jen jsem sáhl do již zmíněného šuplíku. Takže Petr Kolář zde publikuje Topolův tah kmotrem. Kromě vyjádření čtyř předsedů ODS je zde uvedeno 12 + 1 kmotr.

Říci, že i dnes je to velmi poučné, je asi málo. Proto kdo zamíří do středně vybavené knihovny a "domákne" se tohoto čísla, tak už se nemusí koukat na televizní zpravodajství. Jinak řečeno, hodina věnovaná knihovně a analytické čtení se mu mnohonásobně vrátí při dalším ne/sledování ne/zpravodajství. Jako bonus takový člověk získá úsporu elektrické energie, snížení opotřebení přijímače a čas na meditaci nebo dobrou knihu.

Přirozeně, že kromě těchto středně velkých politických tragédií se odehrávají i ty, o řád nebo dva menší. Zdá se však, že tato množina dění není živnou půdou pro politology, ale pro kulturology a divadelní kritiku.

Jak je to možné? Prostě proto, že společným rysem těchto aktivit je ambivalence tragédie versus komedie. Záleží totiž, zda jste politik anebo divák, to znamená daňový poplatník. Zkusme opět konkretizovat, tentokrát na menší, řeklo by se ochotnické scéně, posaďme se do hlediště zvaného regionální politika.

A ještě lépe, pojďme nejprve do malých pohybových studií jednoho herce v hlavní roli. V daném případě jím bude starosta městského obvodu Ostrava – Jih bakalář Martin Bednář (ANO), který vystřídal magistra Karla Sibinského (ČSSD). Tento obvod není počtem více jak 100 tisíc obyvatel žádná Horní, Dolní.

V měsíčníku Jižní listy 5/2015 se dočteme v článku Sekání trávy (ter) o tom, proč na rozsáhlých plochách není pokosena tráva. Pro představu: staré vedení tvrdí, že vše bylo v pořádku a nové vedení tvrdí, že ne vše bylo v pořádku a proto bylo třeba znovu soutěžit mezi dodavateli služeb. Nicméně nepokosená tráva v satelitních sídlištích sahá do pasu. Má to pouze jednu problematickou výhodu; občan si na zplaněných obilovinách znovu uvědomí, že to vše bylo budováno na zemědělské půdě.

Ale nenechme se rozptylovat. Vděk alergiků vůči novému vedení asi nebude nijak velký, také rodiny s dětmi a majitelé psů se mohou obávat klíšť, která se údajně zahnízdila už dávno i v městských parcích! A přesto, řešení se mohlo najít, a to tradiční. Nač se spoléhat na sekačky, které tropí hluk a znečisťují prostředí, stejně tak traktůrky a traktory zemědělského typu se žací lištou.

Ve stejném čísle obvodního měsíčníku na titulní straně sází Martin Bednář v zábřežském parku Lípu Svobody. Činí tak s úsměvem. Práce ho baví, tmavý oblek má slušivý, bílá košile a vázanka doplňují jeho majesty.

A jsme skoro u toho; nedávno tentýž muž zkušeně a se zalíbením poklepával kladívkem na základní kámen nové investice poblíž integrovaného záchranného střediska. Teď je, bez diskuze, patrno, že umí sevřít rýč a neutíká pryč. Takže proč těchto žádoucích dovedností nevyužít... Při ručním kosení dojdou mnohonásobného užitku a pan starosta by mohl brigádnicky kosit u nějaké firmy.

Jen je třeba hlídat, aby nedošlo ke střetu zájmů. To lze ovšem odstranit tím, že on sám se neúčastní výběrového řízení a rozlepování obálek. Tím bude zachráněn od pomluv a jistě se opět objeví na nové kandidátce politického hnutí ANO. Sehnat kosu a kosiště není až tak velký problém. Nakovat kosu, to už je jemná motorika, která není dána každému. Nicméně v případě Agrofertu by mělo být řešitelné i toto.

Jedno je ovšem jisté, bakalář Martin Bednář se vymístění na Úřad práce bát nemusí, a pokud k tomu dojde, může být se svými dovednostmi na roztrhání. Mirek Topolánek by možná řekl: „Je to chlap s ..."!

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami