A právě toto „ právo trvání“ nám dovoluje svým prostřednictvím vstupovat, vracet se, být náhle v čase dávno minulém a prožít zapomenuté s takovou intenzitou, jako ti dávno před námi. A samozřejmě s přáním, že vše budoucí se nedopustí obehraných lidských chyb. Výjimečnost takových děl jim dovoluje v tomto poselství žít, i když jejich tvůrci již nejsou mezi námi.

Takové je dílo Mistra Vladimíra Komárka, který ve svých prázdných židlích, otevřených oknech, srdcích ve skříni a svazcích uschlých květů, houslemi bez hráčů … pro všechny stávající generace i pro ty, které přijdou, zachytil podobu prostých věcí a ozdobil je patinou slov. Ony vyprávějí svůj příběh i příběh, který v nich zůstává proto, protože žily, že naplnily onu magii potřebnosti, radosti a krásy a ve své prostotě vytvářely lidem šťastný život.

Lucie Gelemová a Vladimír Komárek mladší v ateliéru Mistra Komárka