Člověk by řekl, že je to musí být v přímém rozporu s původním cílem nediskriminovat. Jde přece o princip. Diskriminace na základě rasy, náboženského přesvědčení, politického přesvědčení, pohlaví, věku apod. je přece nepřípustná. Kdyby něco podobného, jako samostatné vagony pro určitou skupinu lidí, oznámil soukromý dopravce, strhne se lavina kritiky všech možných lidskoprávních organizací a média nenechají na takovém dopravci nic suchou. Jenže v případě Českých drah jde vlastně o rozhodnutí nikoli soukromé, ale rozhodnutí státu skrze jeho vlastní podnik.
Kde jsou všechny ty gender aktivity, které bojují za rovnost mužů a žen? Jak je možné, že nepořádají na nástupištích demonstrace proti vagonům jen pro ženy? Ženy se prý podle zjištění Českých drah necítí ve vlacích dobře. Bojí se o svoji bezpečnost, a tak mnohdy volí raději cestu autobusem či autem. A co jiné skupiny lidí? Jak k tomu přijdou ve veřejné hromadné dopravě ti, co se bojí jezdit společně s cikány, nebo cikáni, kteří se bojí jezdit společně s někým, kdo má holou hlavu, nebo střízliví, kteří mají obavy z opilých, nebo třeba lidé, kteří mají obavy z muslimů. Ti všichni se přece mohou bát o svou bezpečnost. Zavedou pro ně České dráhy samostatné vagony?
České dráhy by měly raději férově přiznat, že ve svých vlacích zkrátka nejsou schopny zajistit bezpečnost nikomu, nejen ženám. Kdybychom totiž měli dělat podobná opatření, jako teď zavedly, tedy vyčlenit speciální vagony jen pro ty, kteří se necítí bezpečně, museli bychom zákonitě začít označovat části vlakových souprav značkami „jen pro… (doplň si sám)“. A že by jich bylo.
Na jedné straně pouštíme násilníky a notorické zloděje zpátky mezi lidi i po několikanásobném výkonu trestu a přemýšlíme, jak jich co nejvíce pustit předčasně, protože prý máme věznice přeplněné, abychom na straně druhé vynakládali peníze nejen na jejich opakovanou a nikam nevedoucí resocializaci, ale zároveň i na ochranu těch, mezi které jsme je pustili zpět. Nedokážeme uplatnit a chránit práva napadených a dosáhnout spravedlnosti, takže se drtivá většina „běžného“ každodenního násilí ani nedostane na stůl policie, protože ji oběti nenahlásí. Oproti tomu raději zavádíme vagony pro ty, kteří se bojí.
Nemohu si pomoct, ale znovu se vrátím ke konstatování, že stát není schopen své občany ochránit. Přestože to je jedna z jeho nejzákladnějších funkcí, nabalil si na sebe napříč našimi životy neuvěřitelné množství funkcí jiných a účinná ochrana občanů se stala jen fraškou na papíru. Když pak vezmou do rukou obranu své osoby nebo osob jiných lidé sami, stát se stará především o to, zda jejich obrana proti hajzlovi, který první udělal krok k narušení práv jiného, byla přiměřená, a zda mu nezpůsobila větší újmu, než mohl potenciálně útočník způsobit oběti. Jistě, pak se není co divit, že v roce 2012 vznikají v České republice samostatné vagony pro potenciální oběti.
Tak co, České dráhy. Budou také vagony zvlášť jen pro černé a bílé, abychom se u vás cítili bezpečněji stejně, jako ženy před muži?
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
