Klasickou ukázkou výše uvedeného je aktuální návrh zákona, který má ambici zakázat kouření už nejen ve všech hospodách, restauracích a barech. Půjde i o místa pro pořádání zábav, koncertů, nebo diskoték, byť by byly 100% soukromé a neexistuje zákon, který by návštěvníka nutil k pobytu v nich a setrvání tam. Před dvěma lety jsem byl k tomuto tématu jedním z pozvaných hostů v pořadu Máte slovo. V té době jsem kouřil krabičku a půl denně a vážil o 15kg víc. Teď zrovna půl roku nekouřím, ale nikdy by mě nenapadlo ani kvůli tomu, abych měnil názor na svobodu užívání soukromého majetku a způsob určení si vlastníkem, zda jeho hospoda bude kuřácká nebo nekuřácká. Na straně jedné stál tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger, profesor Jan Pirk a náměstek policejního prezidenta pro vnější službu Tomáš Tuhý, na straně druhé pak vedle mě prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Zdeněk Juračka a prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek. Při obhajobě principů svobody podnikání a ústavních práv vlastníků majetku před jejich skrytým novodobým znárodněním jsem si tam ale i tak připadal sám. Jako kdyby stáli Juračka se Stárkem na opačné straně. Za pravidelné příspěvky (!) členů svých organizací, zejména pak právě u Asociace hotelů a restaurací ČR, bych od nich očekával neústupný boj za zájmy těchto členů. Jenže byli politicky korektní až běda a výsledek je na stole socialisty z ČSSD Němečka, který hrdě převzal otěže tažení po socialistovi z TOP09 Hegerovi. (pořad ke shlédnutí zde).

Dnes se pan Stárek diví. Návrh protikuřáckého zákona (novela zákona č. 379/2009 Sb.) z pera ministra zdravotnictví prý, jak kdyby snad nečekaně a najednou, „skrývá mnohem více rizik pro provozovatele restaurací a hotelů než pouhý zákaz kouření.“  Ve vyjádření asociace, které je pan Stárek prezidentem, můžeme najít věty jako „Jedná se o další přenos odpovědnosti za neschopnost státu zajistit kontrolu a dodržování stávajícího zákona. Platit mají však opět podnikatelé. Za posledních deset let naši politici neudělali jediné opatření, které by pomohlo podnikání v gastronomii a pohostinství všeobecně.“  Nebo pro oblast odpovědnosti za do podniku příchozí podnapilé mladistvé například „Toto opatření je zatím nejabsurdnějším v historii našich politiků a jeho implementace nemá žádnou oporu v zákoně. Provozovatelé restaurací by pravděpodobně museli mít u vchodu policistu, který by měl právo hosty lustrovat. Nebo právo lustrovat občany dostane obsluhující personál. Přitom stávající zákon se opírá o nutnost prokázat prodej alkoholu. Sankce mohou být až likvidační.“ A já si tak říkám, když to čtu, protože směr a cíl byly jasné už tehdy, když jsme vedle sebe v tom televizním studiu stáli, co proboha ten člověk čekal.