Co je nezpochybnitelné, že se pan Blažek dostal do složité životní situace, neboť dostat se do spárů exekutorů si toto označení zaslouží. Z hlediska pravicově pojaté osobní odpovědnosti to nepochybně bylo jeho vinou, neboť za osobní selhání či neschopnost se dnes považuje i nezaviněná ztráta zaměstnání. Ano, z tohoto pohledu si pan Blažek za své problémy mohl sám.

Neměla by by nás přesto tato tragédie, už z úcty k obětem, poučit? Neměla by společnost rychleji reagovat na sociální problémy občanů? Například tím, že by dlužné nájemné za pana Blažka, po přepsání vlastnických práv, ale za možnost dál byt, v případě řádného hrazení nákladů, užívat, zaplatilo město? Vždyť pokud byl pan Blažek bez řádných příjmů, pak mohlo být nájemné hrazeno ze sociálního příspěvku. Místo exekutorů tak mohlo vydělat město, neboť by za malé peníze získalo byt, který by v budoucnosti mohlo využívat jako byt sociální anebo ho se ziskem prodat. Společnost by mu tak možná ještě včas ukázala svojí vlídnější tvář a on by možná nespáchal to, co spáchal.

Nepochybuji, že nějaký pravicový fanatik v duchu obchodnické logiky "spálíme obilí, abychom ho nemuseli prodávat levněji - byť někde umírají lidé hlady", namítne, kam bychom došli, kdybychom sanovali problémy jednotlivců. Odpovím. Minimálně bychom ušetřili, neboť škody po činu pana Blažka, a to nepočítám ničím nezaplatitelné životy obětí, mnohonásobně překračují částku, která se vší pravděpodobností rozhodla o osudu nevinných lidí. A to nemluvím o tom, že když máme na to, abychom bohatým soukromníkům dávali i desítky milionů na zvelebování svého majetku, pak musíme mít i peníze na pomoc chudým.