Dvacet roků je tento stát více méně den co den beztrestně okrádán. Místo úpění zlodějů za mřížemi jsme prostřednictvím (tehdy třídní?) PČR, která trestné činy neviděla, včetně osvobozujících rozsudků (tehdy třídních ?) soudů, tu pro nedostatek důkazů, tu že obviněnému nelze prokázat předem naplánovaný úmysl si přihrát na úkor věřitelů desítky a stovky miliónů korun do vlastní kapsy, slyšeli výsměch řadovým občanům, neboť to vypadá, že si tahači nitek u orgánů činných v trestním řízení zajistili, že se pořádek v horních šibalských patrech dělat nesmí. Dnes, v přeneseném slova smyslu, ti samí policisté a soudci v horních šibalských patrech údajně gruntovat mohou.

A právě toto policejní a soudní "Pražské jaro" je příčinou mého strachu, neboť se ze strany tahačů nitek může jednat o naplánované obětování některých hlav, aby se ve společnosti před krajskými volbami vytvořil dojem, že se konečně všem měří stejným metrem. Že si to přejí "noví" lidé(Pospíšil) z politických stran, které beztrestnému rozkrádání republiky "jen" přihlížely a že jejich mocenskou reinkarnaci zajistí "noví" lidé z justice(Bradáčová).Zkrátka a dobře.

Vše už tu bylo a i název Pražské jaro je konec konců jen historickým označením krátké časové naděje, že se poměry změní k lepšímu. Princip lidu předhozených hlav používal i bolševik, který neváhal k přesvědčení národa, že strana měří všem stejně, využít i poprav stranických špiček. Ano, mám strach a nikdo se mi nemůže divit, když dnes policisté a soudci tak úpěnlivě volají po nezávislosti. Uvědomují si, že tím de facto přiznávají, že v tomto prostředí nepracovali a nepracují? Kde mám záruku, že se z dnešních hrdinů  zítra opět nestanou poserové?