Hlasy nesouhlasu dnes aktivních politiků, či podnikatelů, jako byl pan Babiš, který dnes takřka identické projevy nesouhlasu s prezidentem Zemanem odsuzuje,  nebylo až na vyjímky, jako byl např. Klaus či Fico, slyšet. O to víc byla slyšet (stejně jako dnes?) doslova škodolibá radost veřejnoprávní TV. Nechápal jsem to, neboť mezi demokratickým  nesouhlasem a "demokratickým" vandalismem je rozdíl jako mezi vodou a vodkou. Už tehdy jsem tento rozdíl viděl a vidím ho i dnes. Byť s infantilně bezúčelným  rétorickým pojmutím prezidentského mandátu se Zemanem nesouhlasím, vrhání předmětu na něho stejně jako tehdy na J. Paroubka  neschvaluji. O to víc si přeji, aby ti co mlčeli tenkrát, mlčeli i dnes, neboť kdo mlčením seje vítr, bouři v podobě letících vajíček jeho miláčci sklízí.