Položme si otázku. Proč se lidu na principu slovní hříčky předkládají nelichotivé ekonomické výsledky? Možná proto, že mu lze snadněji namluvit, jak pracovití lidé pod ideologickým vedením neviditelné ruky trhu naší zem dostávají do role nejbohatších zemí, ale ne všichni to díky údajně přebujelým sociálním výdajům a rozmazlování nepřizpůsobivých mohou pocítit na vlastní kůži. Přiznat se poctivě k neúspěchu by mohlo zpochybnit ekonomickou erudici údajně výjimečných ekonomických mozků lidstva. Kalouskem počínaje a Bankovní radou ČNB konče. Četl jsem ve stejnou dobu mimo jiných i tuto informaci.

Sbírka špatných čísel, která popisuje prostředí, ve kterém stát ( v roce 2013) hospodařil, nabízí ucelenou sérii. Klesly reálné mzdy i počet odpracovaných hodin. Ceny rostly v důsledku administrativních opatření (zvýšení DPH, oslabení koruny centrální bankou). Silný přírůstek byl jen v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví (o 8,3 procenta). Krátce – škrtilo se, ale jen na někom. A výsledek? Těžko to nazvat úsporami, když státní dluh za posledních pět let vzrostl o 686 miliard korun, zatímco domácí produkt, ze kterého se má hradit, jen o 35 miliard korun -