Byť by se i podle nich - tedy kdyby druhé kolo nerozhodovalo a prezidentem by se stal ten, kdo dostal nejvíc hlasů v jediné volbě - M. Zeman prezidentem stal. V žádném případě by se však nemohlo mluvit o bezprecedentně vysokém mandátu, který je s určitou mírou nadsázky dnes vykládán tak, že by snad měl mít M. Zeman i právo první noci. Dovolím si fušováním do řemesla statistikům a prognostikům své přesvědčení obhájit.

Začnu statistickými čísly:

V roce 2010 vyhrála volby do sněmovny ČSSD vedena Jiřím Paroubkem. Přesvědčila pod jeho vedením 22% voličů (1 155 267 hlasů). V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 získal Miloš Zeman 1 245 848 hlasů, potažmo 24,21% voličů. Z toho je patrné, že tento pomyslný souboj o "nejsilnějšího levičáka" vyhrál M. Zeman o 90 581 hlasů. Co bych to však byl za statistika, kdybych nepoužil údaje, které o tomto rozdílu mohly rozhodnout... V roce 2010 se o hlasy voličů ucházelo 27 stran a hnutí, zatímco v roce 2013 se o prezidentský post ucházelo jen devět kandidátů. Z toho je patrné, že i méně inteligentní člověk, jak často říká M. Zeman, musí vědět, že když se o politickou kořist pere větší počet dravců, že nejsilnějšímu zůstane menší sousto. Bylo by statisticky podlé nepřipomenout, že M. Zemanovi mohlo zůstat větší sousto i díky tomu, že mimořádně silní dravci Okamura a Dlouhý nebyli do volební bitvy vpuštěni.