Každý k realitě dneška objektivně všímavý člověk si chtě nechtě musí pomyslet, že tento dodnes platný a závazný(?)odstavec má pro naše společenské zřízení, potažmo politickou reprezentaci, poslání toaletního papíru. Zřejmě proto, že v něm nejsou polopaticky stanoveny hranice, jejichž překročení by bylo považováno za nedodržování této úmluvy. Proto nám z Hradu může být např. doporučeno, že 8 500 hrubého je přijatelná minimální mzda a prezident si přesto dává přívlastek levicový. V nastavování  sociálních hranic sytého, který hladovým nevěří,  a v hledání neobjektivních příčin sociálního vyloučení velké části obyvatel,  není zdaleka sám. I z levicových stran lze zaslechnout, že lidé nechtějí záměrně pracovat, nechtějí se z pohodlnosti stěhovat za prací a že těm co pracují  vadí, že musí vydělávat na nemakačenky. I díky jim a přizpůsobivosti odborových špiček z ČMKOS jde zákoník práce, pod trapnou záminkou dosažení flexibility pracovní síly, což není nic jiného než dělat z lidí děvečky pro všechno, především na ruku zaměstnavatelům. Zkrátka a dobře.