Výuka se má rozšířit například o bezpečné chování na přechodech pro chodce, jízdě na kole, zvládnutí první pomoci a nebo o zásady pro kontakt se záchrannou službou.  

Přijde mi to jako dobrý nápad. Člověk nikdy neví, do jaké situace se může dostat a správná komunikace s operátorem tísňové linky je dost důležitá. V této souvislosti si vzpomínám, jak jsem volal sanitku slečně, co si v jednom parku v centru Ostravy pochroumala nohu. Polohu jsem ale udal poněkud nepřesně a s lékaři jsme se pak chvíli hledali. Záchranka totiž dojela na druhou stranu onoho parku. 

Tenkrát naštěstí nešlo o nic vážného, ale cítil jsem se dost hloupě. A představa, že by šlo o život, kdy každá vteřina či minuta navíc hraje velkou roli - raději nedomýšlet. I proto je dobré se to učit už od dětství.